-Jevgenije, v bytě už žijeme v tlačenici a tvůj otec je pořád tady, otravuje mě… Nemůžu se cítit klidně a příjemně. -Christino, co můžeme dělat, je to jeho byt. -Proč by tu měl bydlet s námi? Pronajmeme mu malý jednopokojový byt, stejně je sám, nepotřebuje moc prostoru. A tak šel Žeňa za otcem a požádal ho, aby se odstěhoval, zatímco on bude se snoubenkou bydlet v jeho bytě. Otec kupodivu reagoval na syna klidně: “To je v pořádku, jestli nemáš dost místa, tak se odstěhuju. Christina si okamžitě našla vhodný byt a otec se odstěhoval.
Uplynul nějaký čas a dívka začala svému příteli opět naříkat: -“Žeňo, proč musíme platit nájem tvému otci? Ať si ho platí sám. -Christino, už jsme ho vyhodili z domu… -Nevyhodili jsme ho, odstěhoval se sám. Kromě toho je to voják, měl by mít důchod, jako je tvůj plat. A my teď potřebujeme peníze. Ženia šel k otci znovu se sklopenou hlavou. Otec opět reagoval klidně. Chrystyně to nestačilo, požadovala, aby byl byt napsán na Žeňu: mohla by ho pak přece využít k převodu majetku na sebe. Tentokrát její otec souhlasil. – “Přineste si doklady, já všechno zařídím. – “Tati, jedeme s Kristinou na dovolenou k moři, teď nebudeme mít čas.
– “Tak to udělám bez tebe, jen mi přines kopie dokumentů. O týden později se Žeňa a Kristina vrátily. Dovolená byla nechutná, neustále se hádali. K jejich překvapení stál na prahu jejich otec. – “Co tady děláš?” zeptala se Kristina. – “To je ale hloupá otázka… Stojím na prahu svého bytu. Tady jsou vaše věci v kufrech, vezměte si je.
A ty, synu, si teď vyber: buď budeš bydlet se mnou v mém bytě, nebo s tou svou útratou, ale v pronajatém. A pak se Žeňa opravdu zamyslel nad tím, jak s ním Kristýna celou dobu manipulovala s tímhle bytem. Dlouho šetřil na dovolenou, ale ona byla nešťastná i tam a všechno kazila. Žeňa se podíval na Kristinu, odtáhl kufry ke vchodu a zůstal s otcem.