Nejstarší syn dostal garáž, prostřední dcera peníze a matka mi odkázala notebook. Matčina závěť mě velmi překvapila, a když jsem notebook dostala, rozplakala jsem se.

Závěť, ačkoli není nejpříjemnější, je funkční způsob, jak získat peníze nebo jiný majetek. Někteří lidé tímto způsobem získávají celé domy a auta, ale někdy i ta nejlevnější věc může být pro někoho cennější než nějaké sídlo.

Kristýna Alexandrovna zemřela, když jí bylo 92 let. Zemřela obklopena rodinou a přáteli, v lásce a pokoji, ale trochu jí zhořklo, že její nejstarší dcera nestihla přijet. Nejdřív ji bolely nohy a pak se na poslední chvíli dostala do dopravní zácpy a teprve telefonicky se dozvěděla, že nedorazila

Chrystyna byla válečné dítě, její otec byl na frontě, když se narodila, a matka pracovala ve zdravotnickém středisku vojenské jednotky. Khrystyna se války velmi bála, a přestože válka skončila, když jí bylo sedmnáct, neštěstí ji pronásledovalo dál, jako by ji válka proklela hned po narození.

V devatenácti se z velké lásky vdala, ale v devadesátých letech (víte, jaká byla tehdy doba) se její manžel zadlužil, zapletl se s nějakými špatnými lidmi a za neznámých okolností zemřel, ale Kristina věděla, kdo za to skutečně může. Kristýna musela sama vychovávat tři děti a skrývat se před exekutory a dalšími gangstery, s nimiž se její manžel kdysi zapletl.

Její děti viděly, jak těžké to pro matku bylo, a proto jí od útlého věku pomáhaly a později se staly její nejspolehlivější oporou a povzbuzením. Krátce před svou smrtí sepsala Chrystyna závěť. Garáž odkázala svému nejmladšímu synovi, který si právě koupil auto, aby ji jen vyčistil od harampádí a udělal pro něj dobré místo.

Prostřední dceři odkázala peníze a nejstarší notebook… Její děti byly překvapené, když se dozvěděly o matčině závěti pro nejstarší, ale když dostala notebook, rozplakala se. A věc se má tak, že ve všech těžkých situacích, aby rozptýlila své děti od jejich těžkého života, vymýšlela Chrystyna nové recepty, vytvářela nová jídla, a to všechno děti oceňovaly. Všechny ty recepty si zapisovala do stejného sešitu.

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.