Od samého počátku našeho vztahu se ke mně tchyně chovala špatně. Obecně se tchyně chovala dobře jen ke dvěma lidem. Jsou to její dcera a její syn, můj manžel. Měla tři manžele a od každého z nich se jí podařilo získat materiální výhody, auto, byt. Děti má od různých otců.
Nyní je potřetí vdaná, ale nemohu říct, že by svého muže milovala. Rozkazuje mu jako psovi a nemá k němu žádnou úctu. A on je hodný člověk, nikdy jí nic neoplatí. Vraťme se k tomu, proč jsem jí nepogratuloval. Faktem je, že jsme s manželem manželé už deset let, ale tchyně mi za celé ty roky k narozeninám nikdy nepogratulovala, prý zapomíná. Nevěřím tomu, protože ona má fenomenální paměť.
Pamatuje si narozeniny všech svých přátel, pamatuje si všechny své relativně velké nákupy, datum a přesnou cenu věcí, ale nikdy se nezmínila o mých narozeninách. Musíte uznat, že je to nesmysl. Dobře, představme si, že v prvních letech se to naučila a měla by si to stále pamatovat, ale uplynulo deset let.
Zřejmě se mi vysmívá, protože pokaždé, když mi po týdnu zavolá a řekne: “Aha, já zapomněla, že máš narozeniny. Gratuluju! Dokonce mi ani nedává dárky. Pokaždé, když má narozeniny, jdeme k nim domů, koupíme pěkný dárek a pogratulujeme jí dortem a kyticí květin. Moje tchyně měla několik bytů od svých manželů. Dva z nich prodala, koupila třípokojový byt pro mě a mého manžela, ale napsala ho na sebe, abych v případě čehokoli nedostala nic.
Moje tchyně si myslí, že bych jí měla být za tento dar vděčná, i když není náš. Ale o to přece nejde, já od ní žádné dárky nepotřebuji, stačí mi primitivní úcta. Tímto chováním mi dává najevo, že nejsem nic, že nejsem nejdůležitější osoba v naší rodině, protože ona je šéfová. Proto jsem se tentokrát rozhodl, že se k ní budu chovat stejně jako ona ke mně. Bylo to v den jejích narozenin, kdy mi večer volala a já jsem jí nezvedl telefon.
Jen o pár minut později volal můj manžel: “Proč jsi mamince nepopřál k narozeninám?” “Proč mi nepřeje už deset let? Pamatuje si datum narození sousedky z horního patra, pamatuje si poznávací značky všech aut, kterými jezdila, ale na moje narozeniny si nikdy nevzpomene. Je to adekvátní? – No, je to starší žena, to se stává každému. Dává mi najevo, že jsem v téhle rodině nikdo! Nebudu gratulovat člověku, který si mě neváží. Můj manžel ani nic nenamítal.
