Ve čtvrtém roce manželství se Igorovi a Amálii narodil syn. Uplynulo několik měsíců a manžel podezříval svou ženu z nevěry. Důvodem byla poněkud frivolní korespondence s jistým Maxem, kterou Amalia vedla a kterou manžel překvapivě objevil v manželčině telefonu. Ta s dotyčným flirtovala. Buď Amalia, nebo Max dělali docela upřímné narážky. A pak tu byly ty fotky. Ne, ne nahé nebo dokonce ve vaně. Ale ty pózy… A novorozenec se podle Igorova názoru podobal spíš Maxovi než jemu.
Igor se tedy rozhodl zjistit pravdu – nabídl Amálii test otcovství. Jako argument uvedl její korespondenci s Maxem. Jeho žena to však kategoricky odmítla. “Jestli pochybuješ o mně, o mé věrnosti k tobě, o tom, že je to tvůj vlastní syn, tak podej žádost o rozvod a odejdi,” řekla Amalia. Ihor sice neodešel, ale od svých záměrů také neustoupil. Trpělivostí a jemnými slovy tedy přesvědčil svou ženu, aby dala svolení ke zkoušce. A pak přišel den odpovědi. K Ihorově velké úlevě ho test se stoprocentní pravděpodobností prohlásil za otce dítěte. Amalia pronesla celou řeč, protkanou sarkasmem a skepsí:
– No?! Jste přesvědčeni, že kláda není otesaná? Nevěřil jsi mi! Nevěřil jsi své ženě! Měl bys na kolenou prosit o odpuštění za takové podezření. Proč nic neříkáš? Nemáš co říct na svou obhajobu? Až můj syn vyroste, všechno mu řeknu. Jak se potom budeš moci podívat svému synovi do očí? Povzbuzena svým vítězstvím by žena svému muži řekla mnohem víc, ale on ji přerušil: – Chytrá, co? Tak mi možná vysvětlíš, “drsný troubo”, proč jsi mi to udělal, když sis byl jistý, že jsem chlapcův otec?! – Protože jsem si nebyla jistá, že jsi otec… Amálie utnula svůj výkřik, uvědomila si, že právě zradila sebe i své vnitřnosti.
