Ivan měl krásnou ženu, která předčasně opustila tento svět. Zůstala po něm stejně krásná dcera Anyuta. Muž nebyl dlouho sám a o rok později se oženil s Halynou, která mu porodila druhou dceru, jež dostala jméno Taťána. Galia se vždycky zlobila, že její nevlastní dcera je tak krásná. Snažila se to dceři vynahradit tím, že se jí více věnovala a dávala jí dárky. Galja snila o tom, že její dcera bude šťastná a bude mít zářnou budoucnost. S věkem Anna ještě více zkrásněla, ale Taťána měla spíše obyčejný vzhled. Anna měla spoustu pánů a nedokázala jim odolat, ale o Táňu neměl nikdo zájem.
Když její dcera oslavila dvacáté narozeniny, začala se Galia obávat, že zůstane starou pannou. Přátelé jí vyprávěli o kouzelnici, která žije daleko, ale dokáže dívce pomoci se vdát. – “Přece nepůjdu tak daleko sama,” zabručela Táňa. – “Tak si s sebou vezmi svou sestru. Hannu nebylo třeba přesvědčovat, byla zvědavá.
Otec jí pošeptal: -“Aňo, prostě se do toho nepleť. Nedopadne to dobře. Nedohaduj se o svém osudu. Anna vzala otcova slova vážně. Čarodějnice byla stará žena, bylo jí přes sto let. Vypadala jako oživlá pohádka. Anna si ji se zájmem prohlížela. – “Chceš se vdát?” stařena se usmála a podívala se na Táňu. Ta přikývla. – “A dáš mi to nejcennější, co máš?
– “Nemám nic drahého, žijeme v chudobě. Když nic nemáš, nemáš co rozdávat,” odsekla Táňa. Její babička překvapeně zvedla obočí. Požádala Annu, aby odešla z domu. Dívka neví, co se dělo dál. Ale pak jí babička položila stejnou otázku. – “Nechci, abys pro mě kouzlila. -Nebudu, jen mě zajímá tvoje odpověď. -Ne, nemůžeš být šťastná, když se vzdáš toho nejcennějšího, co máš. Babičce se souhlasně zablesklo v očích. Potom se Táňa sice vdala, ale nemohla porodit dítě. Teprve později si uvědomila, o co ji babička připravila. Hanna však tento příběh vyprávěla svým dětem před spaním jako pohádku.
