Nejprve mu snacha Petra Oleksijeviče, Halyna, “sladce zpívala”: “Petro Oleksijeviči, pojď k nám. Musí pro tebe být těžké žít sám po Angelině Ignatjevně. My se o tebe postaráme, jako ses kdysi postaral ty o nás. Syn Pjotra Alexejeviče už dávno “ležel pod patou” své ženy.
A teď mlčky, neodvažujíc se manželce odporovat, sledoval, jak jeho žena uvádí svůj “geniální” plán v život. Jakmile se tchán přestěhoval do jejího bytu, Galina okamžitě našla kupce pro jeho dvoupokojový byt. Za získané peníze koupili jednopokojový byt pro syna a snachu a Galina si pro sebe koupila daču na venkově. A když byly všechny transakce s nemovitostmi dokončeny a dokumenty sepsány, Galina se rozhodla, že je čas dát svého starého muže do domova důchodců.
– Nebojte se, Pjotře Alexejeviči. Tady ti bude lépe než doma. Je tu s kým si popovídat, je tu lékařská péče, výborné jídlo,” zpívala mu snacha sladce, když tlačila invalidní křeslo dveřmi. Syn Petro Olexijovyč se neodvážil otce zastat. Syn to neriskoval, ale neteř Anna se nezastavila před ničím.
Když se dozvěděla, že strýce Péťu umístili do domova důchodců, přišla a odvezla si ho odtamtud už po týdnu. Do svého dvoupokojového bytu, kde žila s dcerou. Když Anna zůstala s dcerou sama, strýc jí hodně pomáhal. A teď nemohla s čistým svědomím nechat bezmocného starého muže bez podpory. Takto uplynuly tři roky.
Pak zčistajasna přišla zpráva, že Petrův bratranec z Tallinnu mu odkázal tři sta padesát tisíc eur. Galina vzala manžela a syna za pačesy a spěchala do domu Prestarilisových.
“Vraťte nám toho starce, vezeme ho domů,” začala Galina hlasitě. “Co tady děláte?” vyšel k nim Pjotr Alexejevič. “Pjotře Alexejeviči, náš drahý, vzácný člověče, přišli jsme si pro vás domů,” začala mu Galina lichotit. Nepřišel jsi pro mě, přišel jsi pro dědictví. Jen ses trochu opozdil. Všechny peníze jsem už dala Gannuškovi. Takže ty a tvůj vrh nedostanete nic. Vypadni odsud! Halyně se z té zprávy podlomily nohy. Její manžel a syn ji odtáhli na lavičku u vchodu… A Petro Ol
