Anya byla přijata do porodnice dlouho před porodem: její těhotenství bylo v poslední fázi obtížné a lékaři nechtěli riskovat, a tak se chystala porodit ne jedno dítě, ale hned dvě.
Nastávající mamince byl nabídnut plánovaný císařský řez, ale ona opravdu chtěla rodit sama, a tak se lékaři rozhodli, že to zkusí – na operační sál by ji vždy stihli odvézt.
Anna a její manžel měli navíc smlouvu na partnerský porod a porodníci nemají rádi cizí lidi na operačním sále. Annin porod začal pozdě večer, okamžitě byl vyrozuměn její manžel, který dorazil za pouhých dvacet minut, a převezli jsme je na porodní oddělení.
Jelikož Aňa nerodila poprvé, věděla, co se od ní vyžaduje, chovala se rozvážně a rozumně a ve čtyři hodiny ráno se narodilo její první dítě.
Dítě okamžitě vykřiklo a porodní asistentka mu poblahopřála k narození první dcery. Místo obvyklé radosti se však otec přinutil k úsměvu a okamžitě se obrátil ke své ženě.
O deset minut později se narodila druhá holčička. Matka se šťastně usmívala, ale novopečený otec se rozplakal, a nezdálo se, že by to bylo z dojetí. Samozřejmě jsme měli strach, ale matka jen mávla rukou a řekla:
“Nevšímejte si ho, za hodinu se vzpamatuje. To jsou zase naše pátá dvojčata a holky. Moc si přál aspoň jednoho kluka, ale nebylo mu přáno, tak byl naštvaný.
Ale dcery má rád, takže všechno bude v pořádku.” A skutečně: když jsme druhý den sledovali před porodnicí houf rozkošných holčiček vedených tatínkem, jak přivazují balonky a křičí na maminku, že ji milují, uvědomili jsme si, že v téhle rodině je opravdu všechno v pořádku. Ale táty nám bylo líto.
