Před svátky jsme se s rodinou sešli u stolu. Můj manžel nadhodil toto téma a pak jsme se velmi vážně pohádali. Manžel mi oznámil, že už nechce bydlet u rodičů, a proto se rozhodl postavit si nový dům.
Moje matka mě vychovávala sama. Bydleli jsme v domě mé babičky. Po babičce jsme zdědili její byt. Zrekonstruovali jsme ho a koupili dva byty. Jeden napsala matka na sebe, druhý na mě.
Můj byt se pronajímal a z vybraných peněz se platilo moje vzdělání. Pak jsem se oženil. Manželovi ani jeho rodičům jsme neřekli, že mám dům.
Matka mi založila účet a peníze z nájemného se hromadily na mé jméno. Rozhodla jsem se, že až budu mít dost peněz, udělám manželovi příjemné překvapení.
Později jsem si uvědomila, že jsem si k odhalení svého tajemství vybrala velmi nevhodnou chvíli. Manžel se velmi urazil, že jsem před ním celou dobu něco tajila.
On i jeho rodiče se se mnou velmi pohádali. Manžel řekl, že mi už nemůže věřit. Šla jsem k matce domů. Moje matka se cítila provinile.
Pak se rozhodla promluvit si s mou tchyní. Ta však mou matku nepustila ani do dveří. Ze všeho ji obvinila a nazvala ji lhářkou. Moje matka se vrátila rozzlobená.
Nabídla jsem manželovi, že se vzdám svého bytu a postavím si nový dům, jak o tom snil. On však odmítl a řekl, že mě nechce vidět. Nemyslím si však, že jsem udělala něco špatného.
Myslím, že měl být rád, že mám byt a peníze, a ne naopak. Teď už nebudu volat a prosit manžela, aby se vrátil a odpustil mi. Pokud si myslí, že beze mě nemůže žít, vrátí se. A jestli mě nechce vidět, je to jeho problém. Mám kde bydlet a mám dost peněz na pohodlný život.