Před rokem můj manžel opustil rodinu, potkal jinou ženu, kterou miluje; mě nikdy nemiloval. V té době jsem nemohla chodit do práce, mladšímu synovi byl teprve rok a půl a starší syn chodil do školky.
Měla jsem jen sestru, ale ta žije v jiném městě.” “Řekni, že ti děkuji, že ti byl můj syn tak dlouho věrný. Ano, to udělal, tyhle peníze nezměnily počasí v našem domě.
O rozvod jsem nežádala, neměla jsem čas, měla jsem dvě malé děti. Tchyně mi nepomáhala, přišla jednou za měsíc, někdy přinesla dětem ovoce. Můj otec se na jejich výchově nepodílel. Chtěl jiné děti, od nové ženy.
Takhle jsme žili rok, pak jsem šla do práce a bylo to jednodušší. Od tchyně jsem dostala zprávu: “Můj syn bude mít brzy dítě, zažádej o rozvod, chci, aby měl vnuk otce a úplnou rodinu.
V té době byla tato žena v pátém týdnu těhotenství. Neodolala jsem, šla jsem a požádala o rozvod. V ten samý den měl můj manžel autonehodu. Ležel v nemocnici, lékaři říkali, že nebude moci chodit.
Tchyně mi zavolala a řekla: “Vezmeš si manžela z nemocnice, potřebuje péči…” – Já? Ty jsi manželka, ty ses ještě nerozešla, Táňo, ten hajzl, zbavil se mého dítěte, protože můj syn je inbrední.
Moje manželské povinnosti skončily, když odešel, přestože máme děti. O nic se nestaral. Rok nechtěl své děti ani vidět. Opustil nás, zradil nás. Ať se o něj postará jeho vlastní matka, která ho tolik miluje.
Tchyně si vzala syna domů. Už se uzdravuje. Už jsme se rozvedli. Tchyně se neuklidnila, chodí a všem vykládá, že se o syna stará na stará kolena, že já, jeho žena, jsem ho potřebovala, když jsem měla peníze, a když se stal platným mužem, rozešla jsem se s ním.
Hodně lidí ji v tom podporovalo a mně říkali, že jsem se zachovala nečestně. I když mě a děti nepotřeboval, když byl zdravý. Přemýšlím, že si pronajmu byt a přestěhuji se k sestře, čeká na mě.
