Nedávno jsme se cestou z práce rozhodli zajít do supermarketu a koupit mleté vepřové maso. Rozhodla jsem se udělat zelné závitky.
Můj Nicholas je prostě miluje. Nakonec se z toho vyklubal obrovský balík. Rozhodla jsem se, že se projdu parkem, abych si zkrátila cestu.
Ale náš park je starý – není v něm žádné osvětlení. Šla jsem a přemýšlela: “Sakra, zapomněl jsem si něco zapálit”. Najednou za sebou slyším kroky, myslím, že je to běžec.
“Vycházet z domu v tomhle počasí? Ty ses zbláznil…” Ten člověk ke mně přiběhne zezadu, popadne mi tašku a snaží se mi ji vytrhnout z rukou.
A já si uvědomím, že v ní mám všechny peníze a doklady. Nejdřív jsem chtěl zavolat pomoc, ale pak jsem se rozhodl jednat na vlastní pěst: rozmáchl jsem se taškou ze supermarketu, praštil ho do hlavy a on spadl na zem.
Nevím proč, ale mlátil jsem pachatele tak silně, až začal volat o pomoc.
Naštěstí pro něj přiběhla policie, která slyšela můj křik, jinak bych přestala. Tak jsme skončili na policejní stanici a policista mi podal papír s žádostí, abych napsala, co se v parku stalo.
Po chvíli se mě policista zeptal: “Čím se živíte?” -Účetní. – “Možná přijdete k nám? Už tři měsíce se nám nedaří chytit toho darebáka.
Všichni jsme se společně zasmáli a pak mě policisté odvezli autem domů. Aspoň jsem nemusel nést ten balík.
