S manželem jsme se vzali, když nám bylo 27. Tehdy jsme si oba uvědomili, co od života chceme: klid, stabilitu a důvěru v budoucnost. Za téměř 24 let manželství se nám narodily dvě děti: syn Paša a dcera Arisha.
Vždy jsme měli stabilní zaměstnání, náš domov byl vždy čistý a útulný a já jsem si myslela, že nemohu být šťastnější, ale ukázalo se, že jsem se mýlila.
Když nám Paša, nebo spíš naše snacha Světlana, darovala našeho Alexandra, jen jsem skákala radostí.
Měla jsem v životě všechno, ale manžel, jak se ukázalo, ne… Jednoho dne, když se vrátil z obchodu, mi manžel řekl: “Poslyš, nejsme děti, nechci si na nic hrát, řeknu ti to na rovinu: mám někoho jiného.
Chci se rozvést a žít s ní. Pak se po mně slehla zem. Můj šťastný život jako by v mžiku ztratil barvu, ale neprosila jsem ho, aby se mnou zůstal. Po pětadvaceti letech manželství se už rozhodl pro jinou ženu.
Místo toho, abych se vzdala a proměnila se ve starou ženu předčasně, jsem se přihlásila na různé kurzy, rozhodla jsem se dát si život do pořádku
Moje rada pro vás: pokud se vám to, nedej bože, stane, pamatujte na jednoduchá pravidla: milujte a važte si především sebe, ne svého manžela, mějte vlastní podnikání (ne nutně výnosné, ale takové, které vám umožní se každý den zlepšovat, ne setrvávat na jednom místě), pokud se váš manžel už rozhodl odejít, nechte ho jít, nežádejte ho, aby zůstal, nehledejte rychlou a nekvalitní náhradu za svého bývalého manžela – to je cesta nikam.
A na závěr bych řekla: žijte a užívejte si života, protože nikdo to neudělá lépe než vy.
