Ráno jsem spěchal do práce. V autobuse nebylo místo, tak jsem si stoupla na roh a držela se zábradlí, abych nespadla, když se otočil. Ten den tam bylo hodně důchodců.
Seděli v malých skupinkách a diskutovali o politice. Na jedné zastávce nastoupila do vozu starší žena. Byla bledá a sotva stála na nohou. Měla tak velké břicho, že by ho viděl i člověk, který má k porodnictví hodně daleko,
že čeká dvojčata nebo dokonce trojčata. Obvykle se v takových situacích vždycky najde někdo, kdo uvolní místo, ale tady už byla všechna místa prakticky obsazená důchodci. A dívka byla opravdu unavená. Řidič si jí všiml. Požádal muže, který seděl vedle něj, aby ženě uvolnil místo. Muži bylo asi padesát let a s nelibostí vstal. Řidič se začal mladé matky vyptávat, jak se cítí.
-Myslím, že mám kontrakce. -Proč jsi nezavolala záchranku? -Zkoušela jsem to, ale v panice mi telefon vyklouzl z ruky, spadl a rozbil se. Manžel je na služební cestě, tak jsem si myslela, že se tam dostanu autobusem. -Musíte se urychleně dostat do nemocnice!
Řidič se cestujícím omluvil a vyjel z trasy k nejbližšímu polárnímu domu. Nikdo z cestujících nic nenamítal. Já jsem naopak byl jeho počínáním nadšen.
