Již několik měsíců jsme žili v pronajatém bytě, když jsme si uvědomili, že se zde chceme usadit na delší dobu. Tak jsme se domluvili s paní domácí a nabídli jí, že byt koupíme. Jen jsme se dohodli, že peníze budeme platit ve splátkách. Nastal čas seznámit se s našimi sousedy.
Naproti nám bydlel manželský pár. Rozhodli jsme se, že je pozveme na čaj. Všechno bylo skvělé, povídali jsme si až do pozdního večera. V jednu chvíli mě muž chytil kolem pasu. V tu chvíli jsme si z pohledů sousedů uvědomili, že něco není v pořádku.
Omluvili se, vstali od stolu a spěšně odešli. Uplynulo několik dní a my jsme na incident dokonce zapomněli. Najednou někdo zaklepal na naše dveře. Byl to policista.
Otevřel jsem dveře a policista řekl: “Omlouvám se, že vás obtěžuji. Potřebuji vidět váš oddací list. Nechápal jsem, o co jde. Každopádně jsem šel hledat složku s dokumenty, vytáhl jsem potřebný papír a podal ho policistovi. Ten si vše pečlivě přečetl a dokument mi vrátil se slovy:
-Děkuji. Jsem v pořádku. -Promiňte, v čem je problém? -Volali vám sousedé, že se ve vašem domě páchá trestný čin. Údajně zde žije mladý chlapec a dospělá žena…
S manželem jsme se nemohli přestat smát. Navíc ten muž byl o rok starší než já, ale měl ve zvyku oblékat se jako teenager. A já mám spíš byznysový styl, protože pracuji v kanceláři. Proto asi vypadám mnohem starší než on. -A stokrát jsem ti říkala, že si cizí lidé myslí, že jsme matka a syn…
