Zavolal jsem otci a rozhodl se mu říct všechno, co si o něm myslím. A pak jsem se dozvěděl celou pravdu.

Vychovával mě pouze můj otec. Na matku si nepamatuji. Ani příbuzní mi o ní nechtěli nic říct. Jednou jsem měla ve škole maturitní večírek; otec mi dal jen peníze na oblečení, ale nepogratuloval mi a nepřišel se na mě podívat. Všichni byli se svými rodiči a já byla sama. V den mé svatby, na kterou mi otec dal peníze, také nepřišel. Se snoubenkou jsme mu volaly, ale otec nechtěl nic slyšet. Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nebudu mlčet, vytočil jsem otce a všechno mu řekl. Tehdy jsem se však dozvěděla celou pravdu o jeho životě…

V mém životě se stalo, že mě vychovával a vzdělával svobodný otec. Vlastní matku si vůbec nepamatuji a téměř nikdy jsem o ní neslyšel. Zpočátku jsem se velmi často, zejména když jsem byl malý, otce na matku ptal, ale on nějak náhle změnil téma a dal mi najevo, že se k ní nemám vracet. Samozřejmě mě zajímalo, kdo ta žena je a proč mi o ní ani naši příbuzní nechtějí nic říct, ale nechtěla jsem se s otcem hádat.

Můj vztah s otcem také nebyl jako u jiných dětí. Své rodičovské povinnosti plnil skvěle: krmil mě, oblékal, obouval, pomáhal mi s učením; pomáhal mi řešit všechny záležitosti, které jsem potřeboval. Ale byly to věci, které dítě v zásadě nijak zvlášť nezajímají.

Ale když šlo o něco víc, o nějakou rodičovskou vřelost nebo porozumění, jako by tam otec nebyl – vytrvale mě ignoroval, nevěnoval mi příliš pozornosti, nehrál si se mnou, jako to dělají jiní rodiče se svými dětmi. Zdálo se, že otci na mně vůbec nezáleží. Když jsem byl ještě velmi malý chlapec, vkrádala se mi do hlavy myšlenka, že mě otec vůbec nemá rád. Nedával mi najevo žádnou nelibost, ale jasně jsem viděl a chápal, že tady láska nepáchne, že je to něco úplně jiného. O jeho lhostejnosti ke mně mohu vyprávět dlouho, dlouho.

A jednou to byl můj maturitní večírek ve škole. Dal mi jen peníze, abych si koupila nějaké oblečení, a to bylo všechno. Ani mi nepogratuloval, ani za mnou nepřišel. Všichni byli s rodiči a já byla sama. Potkal jsem dívku, zamiloval se a vzali jsme se. Na svatbě bylo mnoho hostů, ale můj otec tam nebyl; prostě nepřišel, nechtěl být přítomen v nejšťastnější den mého života.

I když jsme mu se snoubenkou mnohokrát volali a psali. Když se nám narodilo dítě, ani nám nepogratuloval, natož aby nás přišel navštívit. posílali jsme mu na internet fotky vnuka, ani se na ně nepodíval. jednou jsem měl v práci firemní večírek, po kterém jsem byl jako vyměněný; už jsem nemohl mlčet, chtěl jsem otci říct všechno, co si o jeho chování za ta léta myslím.

Nechápala jsem, proč mě ignoruje, když ho miluji a chci, aby byl po mém boku až do konce života. Zavolala jsem mu a řekla mu všechno, co se za ta léta mého života nahromadilo, vyjádřila jsem všechno, co mi leželo na srdci. Že jsem měla celé ty roky těžký život a tak. Už si nepamatuji, jak dlouho jsem mluvila. Otec mě klidně a trpělivě vyslechl a tiše mi řekl: “Ukázalo se, že když se oženil s mou matkou, už mě měla.

Pak mě mu přenechala a odešla hledat lepší život, načež se o mě už nikdy nezajímala a nedala o sobě vědět. Ani moje rodina o ní už nikdy neslyšela. Můj otec nechtěl, abych šel do sirotčince. Tak jsem zůstal s ním. Teď procházím životním obdobím; nevím, co mám dělat. Mám svého otce moc ráda, je jako moje rodina, a teď, když znám pravdu, si ho vážím ještě víc, ale nechápu, proč se mnou nechce být…

Související Příspěvky