Elena přijela z hlavního města do svého městečka. Její otec zde vedl velkou firmu a chtěl, aby ji Elena převzala a on mohl odejít do důchodu. Elenin příjezd se časově shodoval se setkáním.
Opravdu se jí tam nechtělo, ale musela. “Ach, Eleno, co se ti stalo? Jsi tak tlustá… ve škole jsi byla sportovkyně, proč jsi na sebe nedbala?” zeptal se jí spolužák Paša. Manžel dlouho čekal na holku, tak jsem otěhotněla. Ale bylo to těžké a několik měsíců byla v nemocnici. “Od porodu uplynul rok a já se ještě nestihla dostat do formy.” “Přestaň kecat, jenom tloustneš v hlavním městě,” oponovala Vika.
– “Viko, ve škole jsi byla osina v zadku a pořád jsi,” odpověděl Paša. Vtom do kavárny vešla Saša. Ve škole se zakoukal do Leny, ale ta ho odmítla a vybrala si skromného kluka. Pak s ním odjela do hlavního města budovat svou budoucnost. Saša se ze vzteku snažil dokázat, že Elena hodně ztratila.
Dostal práci ve firmě jejího otce a už se mu podařilo zaujmout manažerskou pozici. Saša byl považován za důležitého člověka, vždycky nosil oblek a držel hlavu vysoko. “Panebože, co se stalo Lence… byla děsivá. Ještě že mě osud od tebe oddělil, jinak bych neměl ženu, ale hrocha,” řekl Saša a Vika vyprskla smíchy. “Měl jsi držet hubu, hraješ si na tak důležitého člověka, ale na tvém chování to není vidět.
“Měl by ses stydět,” zastal se ho Paša, “ale mně je to jedno… Jsem jediný z vás ubožáků, kdo tu uspěl. A čeho jsi v životě dosáhl ty? Podívej se na Lenu, ta dosáhla na váze přes sto,” řekl Saša a Vika se znovu rozesmála. V pondělí přišel Saša do práce a zaměstnanci se bavili o novém řediteli firmy.
Představte si Sašovo překvapení, když před ním stála Elena. Teprve teď si uvědomil, že otec jí přenechal své místo a že ona teď bude jeho šéfkou. Následujícího dne Saša odešel a zanechal po sobě pouze dopis s výpovědí. O rok později na srazu už Saša nebyla tak arogantní. Seděl skromně u vzdáleného stolu, na sobě měl šedý svetr a stále se díval do podlahy. Zjevně se styděl.