Se svým přítelem žiji už rok a půl. Je mi 28 let a jemu 33 let. Zdá se, že jsme ve správném věku na založení rodiny a dětí, ale o svatbě a společné budoucnosti nemůže být řeč. On už jednou ženatý byl a nechce to dělat znovu. Tvrdí, že mě potřebuje lépe poznat, aby pochopil, jestli budu dobrá žena do domácnosti…
Nejdřív jsem byla proti společnému bydlení a “zkušebnímu režimu”, ale když jsem pochopila, že náš vztah nechce rozvíjet jinak, souhlasila jsem, že se k němu nastěhuji.
Mladý muž bydlí v bytě, který zdědil po svém strýci. Není to moc velký byt, ale pro nás dva úplně stačí. Než jsme se nastěhovali, vysvětlila jsem mu svůj postoj: “Souhlasím s tím, že s tebou budu žít maximálně rok, a pak chci slyšet tvou volbu – pokud ne, tak se rozcházíme, abychom neztráceli čas.
” A tak jsem mu řekla, že se s ním chci rozejít. Neochotně souhlasil, ale tak nějak souhlasil. Zanedlouho dal v práci výpověď z vlastní vůle. Byla jsem na jeho straně a snažila se mu pomoci v nouzi, a tak jsem se rozhodla odložit naši dohodu na lepší časy. A on zapomněl i na to.
Stále si nenašel stálou práci, protože mnoho podniků v našem městě letos ukončilo činnost. Chce pracovat pouze ve svém oboru a nemá zájem pracovat jako taxikář nebo kurýr na vedlejšák.
Veškeré náklady jdou na mou vrub. Stěží s nimi vystačím. Koneckonců musím platit i služby, jídlo a další nepředvídané výdaje. Věří, že milující žena by měla svého přítele podporovat a pomáhat mu. Ale on není ani můj manžel a nevím, jestli někdy bude. Můžete mi poradit, co mám dělat?
