Odešla jsem do důchodu a nyní pracuji jako uklízečka. Nemohu si pomoci, protože důchody jsou tak nízké a já musím podporovat nemocnou matku. Tak jsem se stala uklízečkou v jedné firmě.
Plat byl průměrný, takže jsem si moc nestěžovala. Ale bylo těžké se dostat na místo práce, každý den jsem musela jet asi hodinu tam a stejnou dobu zpátky. Cesta byla velmi únavná.
Musela jsem umýt 12 kanceláří, chodbu a toalety na každém patře. Pak se ale změnilo naše vedení a nová firma si stanovila vlastní podmínky.
Nyní jsme nedostávali peníze za dovolenou a nedostávali jsme peníze během nemocenské. Kvůli těmto podmínkám jedna z uklízeček odmítla pracovat.
Já a můj partner jsme museli převzít její práci, i když jsme za ni nedostávali žádný příplatek. Práce nám přibylo, mě začala bolet záda a dýchat každý den čisticí prostředek bylo nebezpečné. Začaly se u mě objevovat alergie.
A pak jsem zcela náhodou uviděla v lékárně inzerát, že v sousedním domě potřebují uklízečku. Rozhodla jsem se, že se tam půjdu podívat a zjistím, jaké jsou tam podmínky.
Všechno se mi líbilo, a tak jsem okamžitě dala výpověď v předchozí práci a přestěhovala se do nové kanceláře. Když jsem na novém místě dostala svůj první plat, rozplakala jsem se.
Ale ne proto, že bych měla málo peněz nebo že bych byla unavená. Naopak, byla jsem strašně šťastná. Na novém místě jsem dostávala dvakrát vyšší plat než na tom předchozím.
Navíc jsem nemyla dvanáct kanceláří, ale jen osm malých místností. Měli dražší a kvalitnější prací prostředek, který mi nezpůsoboval alergie. Byla jsem ráda, že mám takovou práci a chápavý kolektiv.
