S manželkou jsme byli velmi rádi, když s námi naše jediná dcera chtěla po svatbě žít. Máme vlastní velký dům a zetě jsme měli rádi, takže jsme se za něj nemuseli stydět. A naše dítě je po našem boku. Co víc potřebujete?
A zpráva o brzkém narození našeho vnuka udělala z nás s manželkou ty nejšťastnější lidi. Po prvním vnukovi následoval druhý a pak dvojčata. Manželka musela dát výpověď v práci, protože náš Milan byl s dětmi prostě sešitý. Ale dcera brzy řekla, že se z ní tulák nestane a chce jít do práce.
I v tom jsme dceru podporovali. Ale je fakt, že pro mou ženu bylo velmi těžké starat se sama o čtyři tomíky. Musel jsem si brát práci domů, abych jí s něčím pomohl. Ke konci dne jsme byli s ní jako přežraný citron, někdy se nám oči zalepily přímo při večeři.
Myslíte si, že se o děti starali po večerech? Nic takového, dokonce i nádobí po večeři zůstalo na mně nebo na mé ženě. Po “náročném” dni v kanceláři si Milana chodila odpočinout na pohovku, ufuněla a nezapomněla si vzít notebook.
Manželka dceři naznačovala a pak přímo říkala, že děti potřebují komunikovat s matkou. Milka nad tím jen mávla rukou. Nebylo to tak, že bychom stávkovali, takže jsme s manželkou dál dělali všechny domácí práce a starali se o děti. Až jedna událost nám otevřela oči, když jsme se setkali s vlastní dcerou.
Toho dne si můj zeť zapomněl doma telefon a potřeboval ho v práci. Popadl jsem telefon a běžel pro něj, načež mi přišla zpráva od dcery.
Měla jsem strach – co se stalo, že mi píše, vždyť jsme byli zrovna spolu. Otevřela jsem zprávu a bylo to, jako by mě polili studenou vodou. Dcera se o nás v té zprávě vyjadřovala velmi nelichotivě.
Nejdřív jsem si ani neuvědomil, že nás nazývá nacisty. O zbytku raději pomlčím. Svému zeti ani manželce jsem nic neřekl. Sotva jsem přežil večer, při večeři jsem řekl, že jejich přítomnost ve svém domě už nehodlám tolerovat.
Všichni byli na roztrhání. Dcera se prostě postavila. Manželka se snažila zasáhnout a uklidnit situaci, ale já jsem řekl: “Dost! Špatně jsme dceru vychovali, když si po tom, co nám sedla na hlavu, myslí, že jsme paraziti.
Tak my už parazity nebudeme. Hodíme vám ubrus. Teď žijí s dohazovači. Chudák ženská musí spát v kuchyni, má byt, ne soukromý dům. Zpočátku se jí po vnoučatech hodně stýskalo, hlavně po manželce.
Pak ji povolali zpátky do práce a život se začal pomalu zlepšovat. Manželka trvá na tom, abych se s dcerou usmířil. Nemám nic proti tomu, ale nejdřív se musí omluvit ona. Jinak to ani jinak nejde.
