Když jsem si brala svého Andrije, jeho matka byla úplně šílená. Zničila jsem jí všechny plány. Moje tchyně plánovala, že si její syn vezme dceru jejího přítele. A pak jsem přišla já. Tchyně pak Andrijovi řekla, že když jsem nevěsta já, nemusí ji na svatbu ani zvát. Tak jsme to také udělali. A tchyně se urazila a řekla, že to řekla v afektu, ale že v zájmu slušnosti mohla pozvat i ji. Od toho dne to bylo den ode dne horší.
Tchyně na mě čekala u vchodu a pak na mě křičela různé ošklivé věci. Chodila za mnou do práce a začala prosit šéfa, aby mě vyhodil. Nejhorší bylo, že do rohožky u dveří zapichovala jehly. Přestože tam chodil i její syn Andrij, nemyslela na to. Tchyně se ani nesnažila mě poznat… Pořád mluvila o Kátě, dceři svého přítele, která se nikdy nestala Andrijovou ženou. A pak tchyně začala Andreje často volat k sobě domů, jako by chtěla něco napravit, a v té době měla tu samou Káťu jako zvláštního hosta.
Ale po pěti letech nedorozumění mi tchyně náhle zavolala a poprvé mi pogratulovala k narozeninám. Popřála mi všechno nejlepší a pak řekla: “Můžu za tebou o víkendu na hodinu přijet, chtěla jsem ti dát dárek. Vůbec nic od tebe nepotřebuji a nejlepším dárkem je, že s tebou nekomunikuji.” – “To je v pořádku.
Andrij řekl, že jsem byl na jeho mámu hrubý. Ale já si myslím, že to byl jen její mazaný plán, jak se dostat do našeho bytu. Možná se chystá píchat nám do bytu jehly nebo mě otrávit, nebo ten dárek bude podezřelý. V každém případě je pro mě jednodušší a bezpečnější vyhnout se komunikaci s touhle děsivou ženou.
