No, nevím, jak se to stalo, ale moje matka má k mému bratrovi zvláštní lásku, jako bych u nás doma nějak nebyl doma. Můj bratr se oženil na náklady mých rodičů, nastěhoval se do domu, který mu dali jeho rodiče, a s pomocí otcových známostí získal práci…
Já jsem si vzala nezávislého muže, bydlíme v domě, který postavil on a jeho otec. Máme velké hospodářství: chováme slepice, krávy, králíky, jehňata a padesátihektarový pozemek. Zkrátka se nám daří dobře.
V obchodě skoro nic nekupujeme, jen pár výrobků, ale máme všechno: mléko, sýry, tvaroh, maso, vejce, brambory, jablka, ořechy, lesní plody, zeleninu a další… Všechno by bylo v pořádku, ale najednou k nám začala v sobotu chodit moje maminka, která bydlí naproti nám, a bez ptaní nosí bratrovi jídlo.
Moje matka říkávala, že nás má ráda stejně, a proto chtěla, abychom měli všechno stejně. Ale z nějakého důvodu moje matka nebrala v úvahu peníze vynaložené na krmivo a osivo, na práci vykonanou na celé zahradě…
Tohle se táhlo poměrně dlouho. Jednoho dne jsem se rozhodl dát bratrovi za vyučenou. Napadlo mě, že ho vyzvu, aby vykopal brambory.
Když bude souhlasit, že mi pomůže, může si vzít, kolik chce, nebo taky ne – je to jeho volba. Bratr byl celý den pryč. Večer jsem mu zavolala a zeptala se ho, kolik brambor potřebuje, a on řekl: “No, pytel bude stačit, sestro, protože v domě nemáme moc místa. Ale tohle je první věc.
Přijdu později. Když bratr přijel, matka mu s radostí ukázala, co všechno pro něj nashromáždila: kuře, pytel brambor, stejné množství různé zeleniny a ovoce, oblíbené bobule bratrovy ženy, 3 litry mléka a vejce. “Dlužíš mi 500 rýnských,” řekla jsem bratrovi s úsměvem, “a to je jen konzervativní odhad.
Bratr i matka byli mým chováním a slovy zděšeni. Nazvali mě lakomým sobcem a odešli z mého domu. Doufám, že bratr za mnou tuto sobotu nepřijde.
