V té době se mnoho mladých mužů nevrátilo domů, zůstali věčnými vojáky na frontě. Bohužel přesně to se stalo i mému Arseniovi. Byla jsem těhotná, když odešel a slíbil, že se vrátí, ale bylo to poprvé v mé historii, kdy nedodržel slovo. Porodila jsem dceru, přestože i když jsem byla těhotná, mnoho lidí mě odsuzovalo a pomlouvalo za mými zády.
Nebylo to pro mě snadné. V malé vesnici se každý, ať už z nudy, nebo ze zvědavosti, šťoural v mém životě a snažil se v něm najít další chyby. Bylo to pro mě jednodušší, když Margot povyrostla a začala mi pomáhat s domácími pracemi.
Navíc už byli všichni z těch útoků na nás unavení a chovali se k nám stejně jako k ostatním vesničanům.
Když pro mě začalo být obtížné zvládat domácnost sama, začala dcera naléhat, abych se k nim přestěhovala, a brzy si pro mě přijel zeť a odvezl mě do města.
Rozloučila jsem se s přítelkyněmi, ale z nějakého důvodu jsem jim řekla, že se brzy vrátím, i když jsem to neměla v plánu. Vrátila jsem se pozdě na podzim.
Seděla jsem před domem, plakala a začali ke mně chodit sousedé a ptali se, jestli se ve městě nestalo něco hrozného. “Ne, ne, ne,” otřela jsem si slzy z očí, “byla jsem tak šťastná… dokonce i můj zeť mě přemlouval, abych zůstala déle. Ale já v takových podmínkách žít nemůžu.
Ne, mají nádherný byt, všechno je krásné, čisté, ale bydlí v devátém patře,” znovu jsem se rozplakala, “tam se nedá mluvit se sousedy, a když se podíváš ven, zatočí se ti hlava. V tu chvíli se moji hosté společně rozesmáli a já se docela usmála, protože jsem si uvědomila, že mě tu očekávají.
