Když jsem se vdávala, věděla jsem, že můj manžel má dítě z prvního manželství. Chlapec se jmenuje Roma. Manželovy minulosti jsem se nebála, protože mám děti ráda; chlapci bylo v té době pět let. Po prvním rozvodu odjela bývalá manželka mého manžela do zahraničí na dovolenou s novým Kazachem. Na dítě v té době neměla čas. Často jsem slýchala, že i v rodinném životě zůstával Rom často sám doma nebo u babičky. Protože jeho otec pracoval a matka byla někde venku. Proto skutečnost, že opustila své dítě kvůli novému příteli, nikoho vůbec nepřekvapila.
Tchyně hned řekla, že Rom bude žít s ní, protože nejenže ho opustila vlastní matka, ale jeho otec žije s jinou ženou: “Za měsíc ji můžeš opustit a pak si najít novou… dítě si těžko zvyká na nové lidi. Nech ho žít se mnou, bude to lepší pro jeho psychiku. Tohle řekla moje tchyně a ani se to přede mnou nestyděla říct.
Bylo mi špatně, ale nezačal jsem onemocnět. O víkendech jsme s chlapcem často chodili ven. Manžel synovi kupoval vše, co potřeboval, a já ho brala na oblíbená dětská místa. Ale tchyně si vždycky našla záminku, aby si mohla stěžovat. Všechno se jí nelíbilo, a v důsledku toho mě týrala. Pak jsme se začali tchyni do života míchat trochu méně, abychom ji tolik nedráždili. Tchyně vychovávala Roma po svém, takže teď z chlapce vyrostl nezvladatelný chlapec.
Neposlouchá učitele ani babičku. Na nikom mu nezáleží, je sám sebou. Tchyně si s ním přestala poradit a řekla nám, že bychom si dítě měli vzít k sobě. Romovi je už devět let. Manžel ale jeho matce řekl, že už je pozdě. Za prvé, ona si to dítě takhle vychovala sama. Za druhé, já už jsem těhotná. Nemohl mě opustit a najít si jinou ženu, jak předpovídala tchyně v prvním roce našeho manželství. Už teď se spolu tísníme a dítě se brzy narodí. A Romova matka odjela někam daleko a už se nevrátila. Nevolá synovi ani na jeho narozeniny, zapomněla na jeho existenci.