Sofie konečně otěhotněla. Znepokojovala ji však jen jedna věc. Její manžel chtěl pouze syna a na holčičku nechtěl ani pomyslet. A ultrazvuk nedokázal určit pohlaví dítěte.
Při třetím ultrazvuku lékař s jistotou oznámil, že se narodí holčička. Mykola se velmi rozzlobil a okamžitě opustil místnost. Když Sofie opouštěla nemocnici, viděla, že její manžel už odešel.
Několikrát mu volala, ale on telefon nezvedal. Odjela domů autobusem. S námahou se dostala do třetího patra. U dveří stál velký kufr s jejími věcmi. Byl k němu přiložený vzkaz. „Jestli se narodí holčička, budeš ji vychovávat sama.“ „To je v pořádku,“ odpověděla.
Zvedla těžký kufr, vyšla ze vchodu a posadila se na lavičku. Prudce ji zabolelo břicho, stáhla se a začala plakat. Přišla k ní jejich sousedka, teta Dáša.
Půlku života pracovala jako porodní asistentka. Když viděla dívčin stav, uvědomila si, co se děje, a okamžitě zavolala záchranku. Sofie byla okamžitě převezena do porodnice. O několik hodin později mladá matka porodila dvě děti, dceru a syna. V den, kdy byla propuštěna z nemocnice, se s ní setkali její rodiče.
K Sofiinu překvapení přijel i Nikolaj. Byl rozzářený. Přišel k manželce a políbil ji. Dal jí luxusní kytici rudých růží. Pak vzal svého syna do náruče a začal ho objímat.
Dívce nevěnoval pozornost. Sofii se to nelíbilo. Mykola se otočil a řekl jí, aby nechala dceru v nemocnici, protože ji nepotřebuje. Syn byl jiná věc. Sofie byla ohromená.
Hodila kytici na zem, odvedla syna od Mykoly a nasedla s oběma dětmi do auta svých rodičů. Nakonec na manžela zakřičela, aby se už nikdy nevracel a na děti navždy zapomněl.
Nikolaj byl zdrcený, nikdy nečekal, že to udělá. Později Sofie podala žádost o rozvod. Seznámila se s milým mužem, ale vdávat se zatím nehodlá. Nyní vychovává své děti a je velmi šťastná.