Jednoho rána se Kirill vracel domů z noční směny. Cestou domů si všiml podivné scény. Cítil, že něco není v pořádku, a rozhodl se to prozkoumat. Cestou domů uviděl muže s asi desetiletou dívkou. Vše by bylo v pořádku, ale dívka měla velmi vyděšené oči a muž ji držel za zápěstí místo za ruku. Bylo zřejmé, že ji pevně svírá.
Pak se vydal jejich směrem. Šel pomalu. Jako by tím směrem stejně musel jít. Během chůze si v hlavě promítal, co by se za takovou podivnou dvojicí mohlo skrývat. Když byl co nejblíže, všiml si, že dívka říká rty větu, která zněla jako “pomoz mi”. Kirill neměl času nazbyt. Poté se musel okamžitě rozhodnout, co bude dělat dál, jinak by bylo pozdě.
Už věděl, že ta dívka není jeho dcera, sestra ani neteř. Kirill úplně nechápal, jak se k tomu rozhodl, ale pak mu dívku vytrhl. Doslova mu dítě vytrhl z rukou. Postavil se před dívku, aby se cítila v bezpečí, a hlasitě a jasně se jí zeptal: “Kdo je pro tebe on? Dívka jen pokrčila rameny a na tvářích se jí zaleskly slzy.
Muž se znovu pokusil dítě zvednout, ale Kirill stál pevně na svém. První pokus se mu nepovedl. Pak Kirill na muže zavolal, ale ten utekl. Kirill se rozběhl za ním, aby ho chytil, než přijede policie. Všechno se podařilo. Dívčina rodina nepřestává Kirillovi dávat dárky a děkovat mu, protože nebýt Kirilla, nikdo by se nedozvěděl, co by se nebohé dívce stalo.