Můj otec opustil matku a mě, když jsem byl ještě dítě. Od té doby je matka sama. Neztratila však srdce a nevzdala se. Pravidelně chodila do posilovny a pečovala o sebe. Proto ve svých padesáti letech stále vypadá mladší než na čtyřicet. Žije plnohodnotným životem a do mého života nezasahuje. Nikdy mi však neodmítne ani pomoc. Můj manžel má plnohodnotnou rodinu.
Nebo ji alespoň měl. Abych pravdu řekla, když jsem se seznámila se svými tchánovci, byla jsem velmi překvapená – jak mohou vedle sebe existovat tak dvě naprosto protikladné osobnosti? Můj tchán je vtipálek a šprýmař, vždy připravený udělat něco bláznivého jako kocour.
Moje tchyně je klasická babička. Vznešená hostitelka. Neuznává kosmetiku a nedbá na svůj vzhled. Je umytá, učesaná, pečlivě oblečená a upravená. Na svého manžela neustále brblá: “Jaký byl hlupák, takový zůstal!”. A pak tchán zčistajasna tchyni opustil. “Několikrát jsem se pokoušel rozvést s tvou matkou,” řekl synovi. V mé přítomnosti.
“Čekal jsem, až se konečně postavíš na nohy. Žil jsem jako pod dohledem. Nedělej to, nechoď tam, ty blázne – už mě to nebaví, přísahám. Bylo mi zle z jejího neustálého otravování. Ale teď jsi vdaná a já můžu být konečně volná. Můžu si dělat, co chci a jak chci!”
Tak odešel a odešel. To se stává. A jeho argumenty byly docela rozumné. Ale problém je v tom, že šel za mou matkou! Tchyně se trápila, truchlila a kladla mně a mému manželovi podmínky: “Jestli s nimi budeš komunikovat, nechci tě znát!”. Jak bych mohla nekomunikovat se svou matkou? A můj manžel to pořád opakuje: “Tvůj otec zradil tvou matku! A kdyby nebylo tvé matky, možná by ji neopustil!” A taky že ne!
Kvůli tomu se s manželem hádáme. A já už jsem unavená z toho, že jsem rozpolcená mezi svou rodinou. Měla bych se sama rozvést, nebo je ještě něco, co bych mohla udělat pro zlepšení situace?
