Mé babičce je dvaasedmdesát let. S přibývajícím věkem má problémy s pamětí a sluchem a stěžuje si na četné bolesti. Posledních pět let chodí doma o holi. Moji rodiče jsou většinou v práci, a tak se o babičku musím starat já. Trávíme spolu hodně času.
Ráda mě něco učí. S věkem se u ní objevily i některé výstřednosti, například sbírá kameny. Říká, že jsou zvláštní, ale ve skutečnosti vypadají jako obyčejné kameny z ulice. V poslední době si stále častěji stěžuje na bolesti nohou.
Většinou seděla na jednom místě a každý pohyb doprovázelo sténání. Dokonce jsme zavolali lékaře. Ten po jejím vyšetření spráskl ruce s tím, že to asi souvisí s věkem, že se s tím nedá nic dělat, a předepsal jí nějaké léky proti bolesti a vitamíny. Postupem času se babička nelepšila. I po injekci léků proti bolesti si stěžovala na bolesti a nemohla chodit.
Babička také špatně jedla a neustále si stěžovala na žaludek. Včera večer jsem se rozhodla, že se vyspím na pohovce. Ležela jsem tam a chystala se usnout, když jsem uslyšela svižné dupání. To už jsem se opravdu bála.
Rodiče byli na dače, doma jsem byla jen já a babička, která sotva hýbala nohama. Otevřela jsem jedno oko a babička obratně pohybovala nohama a šla do kuchyně! Když mě míjela, vůbec si mě nevšimla. Rozhodla jsem se, že ji budu následovat.
Po špičkách jsem přistoupila ke dveřím a nakoukla škvírou. Babička otevřela ledničku a jedla dort, který přes den odmítala jíst s tím, že ho nemůžu sníst. Zakryla jsem si ústa, abych se nahlas nerozesmála. Po této příhodě jsem její stížnosti začala brát méně vážně.
