Manžel mi odebral děti a soud mě donutil platit alimenty policii. Dokázala jsem se však znovu postavit na nohy a svému bývalému jsem se úspěšně pomstila. Ve většině případů se ženy nerozvádějí se svými manžely kvůli jedné větě:
“Vezmu ti děti”. To se stalo mně. Narodila jsem se do početné, ale problémové rodiny. Moji rodiče nikdy rádi nepracovali. Měli jsme sotva na jídlo. Moje starší sestra se brzy vdala, myslela si, že je zachráněná, ale z jejího manžela se vyklubal parchant. A moji bratři seděli rodičům na krku, pořád měli nějaké problémy. Brzy naši propili náš byt a museli se odstěhovat na vesnici.
Také jsem se brzy vdala a stejně jako sestra jsem si myslela, že jsem spasená. Můj manžel Igor tehdy pracoval na dobrém místě a vydělával slušné peníze. Jeho rodina mě přijala, ale nikdy nevynechala chvíli, aby mi připomněla, že mě vytáhli z bažiny a že bych jim měla být vděčná.
Krátce po svatbě jsem otěhotněla. Měli jsme syna na cestě. Ihorova matka nás nepřišla zkontrolovat, jak to tchyně často dělají. Ale sám Ihor mě rád ve všem kritizoval: “Špatně vařím, špatně uklízím.” – Celý den sedíš a schováváš se za své dítě. A on jen spí. Co si to namlouváš? O dva roky později se nám narodil druhý syn. Ihorovi rodiče se rozhodli, že nám pomohou koupit větší byt, ale Ihor byl proti. A ukáže se, že je to společně nabytý majetek.
Celý život mi visí na krku. Co když se rozvedeme? Takže jsme zůstali bydlet ve stejném bytě. Brzy jsem se rozhodla jít do práce, ale manžel byl stále nešťastný: “Pro naše děti je teď důležitější, abys tu byla. Chceš je v této rozhodující chvíli poslat do školky? Copak nemáš dost peněz?
Už jsem to nemohl vydržet. Rozhodla jsem se rozvést. V té době bylo mým synům pět a sedm let.” “Vezmi si ty hadry a odejdi. Udělám všechno pro to, aby se ti děti nedostaly do rukou. Přesně to udělal. Děti si nechal, ale starala se o ně moje tchyně.
Na základě soudního rozhodnutí jsem musela platit alimenty policii. Neměla jsem žádné vzdělání ani pracovní zkušenosti. Trvalo mi několik let, než jsem se postavila na vlastní nohy, a brzy jsem si vzala hypotéku na dvoupokojový byt. Platil jsem výživné a navštěvoval své děti. Věděla jsem, že tchyně a manžel štvou děti proti mně, ale ony viděly, jak je to pro mě těžké, a díky Bohu mě dokázaly pochopit a odpustit mi. Jednou mi manžel řekl:
“Vidím, že ses dobře usadila. Proč si nevezmeš děti k sobě? Jsi jejich matka.” – Podařilo se ti je ode mne odvést, tak si prosím plň své povinnosti. A já je budu navštěvovat a platit za ně, jako to dělá většina mužů v naší zemi. Hlavní je, že mě moje děti milují.
