Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh vztahu s tchyní. Stalo se, že po mém porodu jsme s manželem zpočátku neměli dostatek peněz. A Slavíčkovi už byl rok a byl od mléčné výživy, mohl jíst normální jídlo. Celkově jsem se rozhodla, že půjdu do práce, a manžel musel pomáhat.
Na chůvu jsme rozhodně neměli dost peněz, a tak nám vyšla vstříc manželova maminka. Mimochodem, vždycky jsme s ní měli skvělý vztah, to jsem si myslela. Ráda se ujala mého vnuka a v létě si ho vzala na daču, synovi už bylo 1,5 roku.
A po měsíci pobytu u babičky na dače jsem jim zavolala. Byli jsme milí, žertovali jsme o vesnickém záchodě, říkali jsme, že tenhle je zajímavý a že se k němu dostane. Výsledkem bylo, že už jsme zavěšovali, a tchyně zapomněla zmáčknout tlačítko, zřejmě seděla s kamarádkou, a pak jsem o sobě slyšela všechno:
“Volala ta bláznivá ženská, myslela si, že jí dítě nepohlídám, vysadila ho a neví, co dělá. Můj syn si na ni vydělává a podporuje takovou verbež. Má pořád hlad, celý den pracuje a ona mu ani neumí uvařit jídlo.
Po těchto slovech jsem druhý den přišel a vzal si syna. Na nic jiného jsem se neptal, ani jsem jí nevysvětloval důvod. Najala jsem chůvu a bylo to. A váš manžel? Celou tu dobu se mi vyhýbal, jako bych byla cizí člověk. Každý den chodil k mé matce domů, ona ho krmila. Když jsem ho požádala, aby se najedl doma, mávl rukou: matku zřejmě odmítnout nedokázal.
Takže mu tam preventivně vyprávěla, jaký jsem bezcenný parchant. Později mě obvinil, že jsem urazil jeho matku; nechtěla slyšet mé vysvětlení o tom dni. Brzy jsme se přestali vídat; trávil celé dny u své matky a pak se k ní nastěhoval. Podala jsem žádost o rozvod. Od té doby žiji se svým synem.
