Nepatřím k ženám, které si myslí, že jejich děti jsou dokonalé. Jsem si dobře vědoma nedostatků svého syna, takže přesně vím, jakou ženu potřebuje. Můj syn dlouho nemohl najít ženu, která by se mu líbila. A to je mu skoro pětadvacet let. Ale před týdnem Váňa přiznal, že se do jedné dívky velmi zamiloval.
Přestože se seznámili teprve nedávno, dokonce uvažuje o tom, že ji požádá o ruku. Vzala jsem tuto záležitost vážně a rozhodla jsem se, že mou budoucí snachu je třeba otestovat. Faktem je, že můj manžel má výnosný podnik a žijeme si docela dobře. Bála jsem se, že děvčata z merkantilních důvodů zamotají mému synovi hlavu. Požádala jsem Ivana, aby Arinu pozval do vesnice.
Matka mi tam odkázala malý starý domek a zeleninovou zahrádku. Když Arina uviděla dům a zahradu, zkysla. Při obědě mi říká: “Jsem z venkova, vždycky jsem snila o tom, že se přestěhuji do města, a tak jsem vstoupila do hlavního města.” – Jaké máš plány do budoucna? Dívka nejistě pokrčila rameny. – Manželství, rodina… Měl jsem pocit, že se do hlavního města přestěhovala, aby si našla městského ženicha. – Váňa mi říkal, že máš firmu… – řekla Arina.
– Firmu? Nejspíš myslel naši zahradu. Občas tam prodáváme zeleninu. Ten den jsme si hezky popovídali, ale o týden později dala Arina synovi kopačky. Nakonec řekla, že nevidí společnou budoucnost, a já si myslím, že její čin byl přímým důkazem jejích obchodnických úmyslů.
