Když mi bylo dvacet, moje sestra nechala své dvouměsíční dítě u mé matky a u mě a zmizela. Když se v den druhých narozenin své dcery neukázala, moje matka ji zbavila rodičovských práv a malou Julii si vzala do péče. Když bylo Julii pět let, její matka zemřela. Babičce a mně říkala mami.
Byla to pro nás obě nejtěžší rána. Matka mi přenechala svůj byt, kde jsme my dvě začaly budovat svůj život od nuly, bez matky… Netřeba dodávat, že jsem se nikdy nevdala ani neměla děti, a to už mi táhlo na čtyřicet…
Faktem je, že mě opustil můj snoubenec, když zjistil, že se budu starat o dceru své odcizené sestry. Řekl, že kdyby to byla moje dcera, bez váhání by ji adoptoval, ale tak to není: Julie je pro něj cizí člověk.
Poté jsem se už nesnažil navázat vztah. V klidu jsem pracoval, vychovával Julii… Teď jí bylo devatenáct, už byla mladá kráska. Jednoho dne někdo zaklepal na naše dveře. Otevřel jsem a uviděl svou sestru. Drahé zahraniční auto a nový chytrý telefon v rukou její matky způsobily, že mi Julie začala hrozně nadávat, protože jsem ji připravil o možnost žít v bohaté rodině, v blahobytu a bohatství. Nechal jsem ji jít a zůstal jsem se vším sám.
Ta urážka mě pálila zevnitř. Nemohl jsem ochutnat jídlo, nevěděl jsem, který je den v týdnu, a chodil jsem pracovat na stroj. Jednoho dne si mě šéf zavolal do kanceláře. Dlouho jsme si povídali a na konci rozhovoru mě pozval na rande a žertem řekl, že mě vyhodí, když odmítnu. Byla jsem tak unavená ze svých čtyř stěn, že jsem souhlasila. O šest měsíců později jsem zjistila, že jsem těhotná. Moje štěstí neznalo mezí.
Vova, můj bývalý šéf a současný manžel, se rozplakal radostí, když se dozvěděl o mé situaci. Brzy jsme se vzali a můj sen se ve 41 letech stal skutečností. Před dvěma měsíci někdo zaklepal na naše dveře. Otevřela jsem a uviděla svou sestru Julii a šestnáctiletého chlapce.
Ukázalo se, že moje sestra si vzpomněla na dceru, když její syn potřeboval operaci, a Yulia mu mohla jít za družičku. Když se dcera do role nory nehodila a muž zjistil, že chlapec není jeho, vyhodil sestru i s dětmi ze dveří a nenechal jí nic. Sestra si nárokovala svou polovinu matčina bytu, proto přišla sem.
Můžete mě soudit, ale já je do domu ani nepustila. Takové lidi ve svém životě nepotřebuju a nemůžu být nervózní, tak ať si jdou po svých. Pořád mi dluží za devatenáct let výchovy své dcery.
