– “Mami, já mám takový hlad, dej mi rychle najíst, protože musím běžet domů, Ritka na mě čeká,” ozval se Ihor ode dveří, když vcházel do domu svých rodičů. “Proč, tvoje žena tě nekrmí?” divila se matka. Před svatbou jsme chodili do kavárny, a teď, když máme ženu, proč chodit do kavárny,” řekl syn a jedl boršč s česnekovými koblihami.
“To se ani nesnaží něco uvařit?” zeptala se matka. “Snaží se, čte a vaří na internetu. Jídlo jen překládá. Nedá se to jíst, musím říct, že je to výborné, ale nedá se to jíst.” – To se nedá, synku! Je špatné, že mě to máma nenaučila, ale je dobře, že se snaží. Znamená to, že získá zkušenosti a uspěje.” – Maminka ji nic nenaučila. Ani vařit, ani uklízet, ani pořádku.
Všechno se válí všude kolem, už mě nebaví, že má všude po bytě spodní prádlo. V koupelně, v ložnici, v předsíni. Ve skříni je všechno vzhůru nohama, nic nežehlí. Pořád buď spí, nebo je na počítači.
Pořád jí sbírám věci, udělal jsem poznámku, ona se rozbrečela, urazila se. Někdy se mi ani nechce jít domů. – Nech to být, je ještě mladá, to přijde. A ty jsi muž, není třeba vzlykat. Žena potřebuje cítit, že ji manžel miluje, a bude se snažit pro něj udělat všechno.” – Ano, cítím… – Pak to necítí dobře,” řekla matka.
Syn se najedl a odešel a matka byla rozrušená. “Moje snacha je hodná, milá, laskavá. Je smutné, že její matka pro ni a pro ni udělala všechno, a teď je holka zmatená. Ráno, jakmile syn odešel do práce, zavolala snaše, že ji přijde navštívit a pošeptat. Šla do obchodu, nakoupila nějaké potraviny a šla pomalu, aby byla snacha připravená na setkání s ní.
Dívka otevřela dveře s ospalýma očima. Bylo jasné, že se po telefonátu rozhodla ještě chvíli poležet a usnula. “Rito, doprovodila jsi Igora do práce?” zeptala se najednou tchyně.
– “Proč mě musel vyprovázet, prostě se připravil, dal si čaj a sendvič a odešel,” nechápala. “Myslíš, že je to normální?” “No jo! Co je na tom špatného?” – Škoda, že to nechápeš. Proč máš v bytě takový nepořádek?
V kuchyni je hora nádobí a ty spíš. Je čas na oběd. – Promiň, že jsem zaspala tvůj příchod, byla jsem dlouho vzhůru na internetu a nevyspala jsem se. – Rito, mám tě moc ráda, jako dceru, tak jsem ti přišla pomoct. Dáme věci do pořádku a připravíme Igorovi oběd. – To všechno zvládnu sama…
Opravdu tomu nerozumím, postarám se o to s Igorem. – Dobře. Myslel jsem to dobře. Jen mi potom nechoď brečet do vesty. “Vezmi si ty potraviny, koupil jsem je pro tebe.” – Děkuju, bez urážky. Jak čas plynul, Ihor utíkal za matkou stále častěji, až jednou řekl, že u ní přespí, a manželce řekl, že jede na služební cestu. – Nezačínáš dobře rodinný život, běž domů.
– Už jsem ti řekl, kam jedu? Aspoň si odpočinu, už mě má plné zuby. Kdybych věděl, že je taková, nevzal bych si ji. Nemůžu vzít do ruky ani knížku, uráží se, že se jí nevěnuju. A když sedí u počítače a hraje do noci ty svoje hry, tak je to v pořádku. Vystudovala institut a do práce nespěchá. Ale kup to, kup tamto, jako bych tiskla peníze. Hlavně ji neomlouvej. Matka si povzdechla a odešla do svého pokoje.
Po chvíli přišla Rita domů a plakala: “Mami, Ihor mě nemá rád, chodí pozdě domů, nechce jíst, skoro se mnou nemluví. Říká, že jsme se vzali zbytečně. “Možná to byla tvoje máma, kdo ho takhle vychoval? Víš, nejen muži mají povinnosti, ale i ženy. Dlouho si ten den povídali a tchyně řekla všechno, co si myslí. Dohodly se, že Rita přijde a naučí se vařit. Že bude udržovat pořádek v bytě a začne si hledat práci.
Pomáhala své snaše s prací a o několik měsíců později manželé pozvali svou matku na návštěvu. Rita dala na stůl boršč, řízky a jablečné závitky. “Mami, moje žena je zlatá holka, naučila se vařit tak rychle, je to talent. Stala se z ní dobrá hostitelka stejně jako z tebe. Po obědě se ještě chvíli zdrželi a matka s poděkováním za pohostinnost odešla domů.
Syn chodil stále méně často, chlubil se, že jeho žena postupuje v kariérním žebříčku, ráno spolu vstali, nasnídali se a šli do práce. Večer společně uvařili večeři a pak se každý věnoval svým záležitostem. Rita přestala plakat a stěžovat si. Pět let nechtěla Rita rodit, bála se, že přijde o práci, ale pak otěhotněla a narodila se jí holčička. Když se hosté sešli na oslavě prvních narozenin dítěte, Rita si sedla ke své tchyni.
– “Mami, děkuji ti za všechno. Nebýt tebe, naše manželství by se rozpadlo. Byla jsem tak hloupá.” “Byla jsi moc chytrá, takže ti všechno vyšlo,” špitla tchyně, aby to nezakřikla. A s matkou zase? S mámou přes den, s tebou večer?” “Samozřejmě, jak bych mohla odmítnout takové štěstí?” usmála se tchyně.
A tak se Rita s tchyní spřátelily. Igor byl rád, že jeho žena s matkou dobře vychází. Nyní mají manželé dvě děti, tchyně je v důchodu a vnoučata ji často navštěvují, zatímco děti jsou v práci. Tchyně se jmenuje Naďa, je to moje kamarádka. Je to zlatý člověk. Říká, že je vždy ve prospěch žen. Proto ji můj syn dostane, když se něco pokazí.
