– “Ty musíš být veselá snacha,” podívá se na mě starší blondýnka. “Víš, já mám takovou hodnou snachu, takovou krásnou! Na dlouhé cestě mě potkala upovídaná sousedka.” – Můj syn se do sirotka zamiloval. Dlouho jsme spolu chodili a pak jsme se rozhodli vzít, protože dívka otěhotněla.
A lidé mi bránili šeptat, že dívka vyrůstala bez matky (zemřela, když byla ještě dítě) a její otec byl opilec a rváč. Říkali, že bude stejná… Neposlouchal jsem je. A pak za mnou přišla sousedka a radila mi: dej jí peníze, ať přijde o dítě. Podíval jsem se na Halku a řekl jí to: “Bože chraň! Copak nejsi ve svém vlastním domě, ženská? Jak to můžeš udělat?”
A tiše jsem se zeptal svého syna: “Synu, jaký je tvůj hřích?” “Jaký?” zeptal jsem se. A on: “Můj, mami! “No, tak to je,” řekli, “láska.” Žena se usmála, dojala se a na chvíli zmlkla. Už jsem se rozhodl, co otec a celý příběh řeknou,
Pomyslel jsem si, že to bylo nejmoudřejší rozhodnutí ze všech, a můj společník pokračoval: “Šel jsem za babičkou toho dítěte a zeptal se jí: “Co budeme dělat?” Nevím, nemám ani halíř! ” Pak jsem se s ní rozplakala, protože jsme také neměli ani halíř.
Přišla jsem domů a nejstarší dcera mi řekla: “Mami, nebuď smutná. Máme selátko, tak ho zabijeme. A vodku. Protože cukr na příděl, který jsme dali na půdu, použijeme na vodku! A půjčíme si peníze a půjdeme na svatbu, abychom lidem zavřeli hubu. Když jsem to slyšel, bylo to jako blesk z čistého nebe…
Chtěl jsem taky pomoct Doně, protože spolu čekali dítě. A pak se nám narodila vnučka. A víte, jak moc se podobá našemu synovi. Vezměte si zázrak od Boha a slavné dítě. Neumím si představit, jak by rodiče žili bez naší vnučky. Teď je jí pět let a naše dcera porodila chlapce.
Děti jsou od sebe vzdálené osm měsíců. Můj protějšek opět na chvíli zmlkl. “Víte, už dlouho jsem rád, že mám takovou snachu. Je jako moje vlastní dcera. I když jsme to zpočátku neměli lehké. Ptáček byl nahý a bosý. Jednou jsem si všimla, že jsem ze skříně vytáhla modré spodní prádlo (tričko a plavky) a oblékla si je, protože jsem žádné vlastní neměla.
Začala jsem brečet, bylo mi jí tak líto. Pak řekli mému manželovi: “Prodáme pytel cukru a koupíme dítěti nějaké oblečení.” A tak jsem mu řekla: “To je v pořádku. Můj muž chodil z práce domů s několika sladkostmi v kapse. “Dejme je snaše,” říká, “protože když o tom tak přemýšlím, tak tomu dítěti ještě nikdo žádné sladkosti nepřinesl.”
A když se náš otec necítil dobře, dostal mrtvici (byli jsme zrovna na zahradě), a byla to moje snacha, která si všimla, že něco není v pořádku, a zeptala se ho: “Tati, je ti špatně? Proč jsi tak červený? ” Chytili ho pod pažemi a odvezli do nemocnice… Otce zachránili.
