Můj syn a snacha nechali vnuka se mnou a odešli do práce. Jednoho dne jsem se rozhodla, že je požádám o nějaké peníze.

Jsou to dva dny, co rodiče mé snachy koupili novou televizi, aniž by mně a mému dítěti poslali peníze. Na tuto historku jsem už zapomněla a ani jsem nedoufala, že bych nějaké peníze dostala. Večer mi ale zavolal syn a řekl: “Mami, vím, že máš nějaké našetřené peníze a důchod, takže zatím budeme žít z těchto peněz.

Jenomže my teď máme vlastní plány, které vyžadují investice.” – Nemáš vůbec svědomí? Dělej si, co chceš, je to přece tvoje dítě,” řekla jsem a zavěsila telefon, aniž bych čekala na odpověď. můj syn a snacha odjeli za prací do zahraničí. Samozřejmě všechno chápu, ale tohle už zachází příliš daleko: chtějí mi nechat vlastní dítě úplně napospas. Mně jeho výchova nevadí a nedokážu si život bez něj ani představit.

Ale říkám jim, prosím, pomozte nám alespoň finančně, abychom neměli žádné nouze, abych mohla koupit vše, co vaše dítě potřebuje. Nikdy jsem neplýtvala penězi, vždycky jsem měla všechno naplánované a spočítané, jenom všechno, co dítě potřebuje.

Chystala jsem se jít spát a o pár minut později mi zavolala snacha. Pravděpodobně jí můj syn začal oponovat a řekl, že peníze musí poslat.” – Řekněte mi, prosím, proč se s námi hádáte a stále nám vyčítáte našeho syna, který je zároveň vaším vnukem? Řekl jsem vám, že si můžete dělat, co chcete. Pokud se nestaráte o vlastní dítě, stačí, když budete tiše sedět u svého vnuka.

A nepleťte se nám do vydělávání peněz v zahraničí, ani my tady nemáme lehký život a bojujeme. O peníze nejde, vezmi si letenku a přijeď za synem, protože on už zapomněl, jak vypadáš. Místo toho, abys po nás chtěla peníze, měla by ses starat o svého vnuka.

A než jsem stačila cokoli říct, uslyšela jsem, že se hádají, a snacha položila telefon. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak se ke mně celý večer chovali, a musela jsem vzlykat. Pozdě večer mi syn zavolal a omluvil se za své chování i za chování své ženy, ale řekl, že svou ženu miluje a nemůže ji opustit. Řekl, že se s ní pokusí promluvit a pošle nám peníze. Vysvětlil jsem mu, že po nich nebudu nic chtít. Nějak si poradíme a necháme je žít v klidu.

– Až se ve vás probudí svědomí, ujistěte se, že není pozdě. Snažila jsem se syna znovu oslovit, ale jeho láska a peníze pro něj byly důležitější. Nechtěl mě poslouchat, ale řekla jsem mu, aby nevkročil do mého domu.

Můj syn a snacha už přes rok pracují v zahraničí, jen jednou poslali nějaké peníze svým přátelům, ale žijí, jako by se jim dařilo. A Sergej je mi líto, chápu, že potřebuje rodinu, ale jeho máma a táta odjeli za penězi. Dávám tomu dítěti všechnu vřelost a lásku, kterou mám. Nevím, jak mám synovi vysvětlit, že žije špatně.

Související Příspěvky

Rozhovor s prezidentem měl být běžnou součástí komunikace armády. Místo toho se ale řešily otázky o kompetencích i respektu k ústavě. Některé kroky státních institucí v dnešní době už nepůsobí jako standardní administrativní rozhodnutí. Mnohdy to lidé vnímají spíš jako důsledek politických (či osobních) sporů. Nejnovějším případem je zablokovaný rozhovor s Petrem Pavlem, který měl být součástí armádního podcastu Kamufláž. Rozhovor nikdy nevyšel Podcast vznikl přímo na Pražském hradě a původním záměrem bylo, aby přiblížil prezidenta nejen jako vrchního velitele ozbrojených sil, ale také jako normálního člověka. Připravený díl byl naplánován ke zveřejnění začátkem dubna, přesto se ale k veřejnosti nedostal. Podle informací z armádního prostředí došlo k zásahu ze strany Ministerstva obrany České republiky, které zveřejnění zastavilo. Důvody mají souviset s aktuálním napětím mezi vládou a Hradem. „Co jsem pochopil, tak jde nejspíš o důsledek současné roztržky mezi vládou a Hradem. Nebylo by vhodné, aby armáda nyní zviditelňovala Petra Pavla,“ uvedl pro Aktuálně jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Armáda mezi politikou a ústavou Zásah do komunikace armády vyvolal mnoho otázek a naštvaných postojů. Ozbrojené síly by podle mnohých názorů měly zůstat mimo politické spory, zvlášť pokud jde o prezentaci prezidenta, který je podle ústavy jejich nejvyšším velitelem. Jenže prezident není v tomto kontextu úplně běžným politickým aktérem, ale klíčovou součástí velení armády. Omezování jeho mediálního prostoru ze strany ministerstva tak působí přinejmenším zvláštně.