S Natalií jsme se rozešli před dvěma lety, po sedmi letech manželství. Prostě jsme si postupně uvědomili, že jsme úplně jiní, téměř cizí lidé, a neviděli jsme smysl v našem vztahu pokračovat. S Natálií máme krásnou dceru Milanku. Po rozvodu jsem zůstal s bývalou ženou kamarád, nechal jsem jí i dceři byt a Milanku jsem si každý víkend bral k sobě. Brzy jsem se oženil se svou milovanou ženou, Ksenijí. Pracovali jsme spolu ve stejné firmě a zdálo se, že jsme pro sebe stvořeni. Ksenia byla na mou dceru moc hodná, občas jsme spolu chodily do kina. “Miláčku, zítra je sobota, moje maminka nás čeká na návštěvě,” řekla mi večer Ksenia.
“Dobře, miláčku. “Návštěva, tedy návštěva, jak říkáš,” usmála jsem se. “Romane, nebereme s sebou tvého Milana. “Víš, že moji rodiče to nebudou schvalovat,” řekla Ksenia. “Co myslíš tím ‘nebudou schvalovat’? Copak tvoji rodiče nebyli proti našemu sňatku? Naopak, byli velmi šťastní.
Dobře vědí, že mám dceru. Ženu jsem opustil, ale dítě ne!” rozhořčil jsem se. “Ano, máš pravdu. Ale jak těžké je pro tebe splnit mou žádost? Jen si zítra neberte Milana, to je všechno. “Copak mě nemiluješ?” rozhořčila se moje žena. “Ksenie, jsi dospělá, ale chováš se jako rozmarná holka. Mám tě ráda, ale slíbila jsem dceři, že ji vezmu na víkend pryč, a nebudu ji lákat kvůli tvým výstřelkům,” řekla jsem a šla si lehnout.
Druhý den jsem šla vyzvednout dceru: “Ahoj, Romy. Mám na tebe prosbu. Za týden budu muset na deset dní odjet. Může u tebe Milanka zůstat?” zeptala se mě Natálie. “Ano, budu bydlet u táty!” Dívka zatleskala. Usmál jsem se na dceru a pohladil ji po hlavě. “Samozřejmě, proč se ptáš?” řekl jsem své bývalé ženě. “Milanko, dnes jsme byli pozváni na návštěvu k rodičům tety Ksenie, půjdeme?” zeptal jsem se dcery. “No tak, tati, budu se chovat slušně, neboj,” řekla dívka vážně. Doma jsem zjistil, že Ksenia už odešla. Na stole jsem uviděl vzkaz:
“Šel jsem k matce, přijdu pozdě.” To znamená, že moje žena odešla sama. No, to je její rozhodnutí. “Milanko, naše plány se mění, dneska půjdeme na kolotoč!” řekl jsem dceři. Celý den jsme chodili pěšky, pak jsme se najedli v kavárně a šli domů. Ksenija seděla v křesle a dívala se na televizi. Chladně pozdravila Milana a šla si lehnout. “Romane, musíme si vážně promluvit,” řekla mi po chvíli manželka. “Ano, poslouchám, stalo se něco?” zeptal jsem se. Takhle to dál nejde. Miluju tě a nechci se o tebe s nikým dělit!”
“A ty se o mě nemusíš s nikým dělit,” řekla Ksenia. Nemám žádnou jinou ženu, takže jsem jenom tvůj,” usmál jsem se na svou ženu. Teď mluvíme o tvé dceři. Takhle to dál nejde. Nakonec budeme mít vlastní děti a není normální, aby sis k nám domů vodil Milana!” řekla. “Ksenie, já tě nenutím, abys milovala svou dceru.
Ale ty, pokud mě miluješ, ji musíš respektovat a podle toho se k mému dítěti chovat. Myslím, že náš rozhovor skončil!” řekla jsem. Ksenia se jako obvykle nakrčila a odvrátila se. “Mimochodem, zapomněla jsem ti to říct. Natálie brzy odjede na deset dní a Milan u nás nějakou dobu zůstane,” řekla jsem. Ksenia neřekla nic. Několik dní se mnou žena nepromluvila. Nevěděl jsem, co mám dělat. Koneckonců jsem Ksenii miloval, ale ještě víc jsem miloval své dítě. O několik dní později se k nám Milana nastěhovala. Ksenia s ní téměř nemluvila a předstírala, že si jí nevšímá. Milana se cítila nevlídně a bylo jí trapně. “Tati, teta Ksenia se na mě zlobí?
Chovala jsem se dobře, dnes jsem zametala byt, a ona se mnou pořád nemluví,” ptala se mě dcera. Teta Ksenia má problémy v práci, takže má špatnou náladu. Nevšímej si jí. Pojďme se raději dívat na pohádky,” řekla jsem dceři. “O týden později mi volala Natálie.” “Rom, je tu nějaká situace, zkrátka se budu vdávat,” řekla Natálie.
– “Mám z tebe radost, gratuluji ti!” řekla jsem upřímně. “Víš, můj budoucí manžel o mé dceři ještě neví. “Nebude ti vadit, když Milana zůstane chvíli u tebe?” zeptala se mě Natálie. “To bych byla moc ráda! Víš, že jsem vždycky chtěla, aby moje dcera bydlela se mnou. Neboj se, bude nám dobře. A přeji ti hodně štěstí!” odpověděla jsem. Druhý den jsem se vydal do Nataliina bytu, abych si vyzvedl dceřiny věci. Když jsem se vrátil, čekala mě nepříjemná scéna.
“Jsi nemotorná a nešikovná a jsi nachas! Kdo ti dovolil, aby ses mi chodila dívat do nočního stolku?” slyšela jsem, jak Ksenia křičí… “Teto Ksenie, prosím tě, neplač, chtěla jsem utřít prach a omylem jsem se trefila do tvého prášku, nechtěla jsem,” plakala moje dcera. Viděla jsem v pokoji Milanu, jak pláče a třesoucíma se rukama se snaží sebrat prášek. “Já ti ukážu, jak se leze po cizích věcech!” zaječela Ksenia a ohnala se po Milaně ručníkem. “Přestaň, Ksenie!” zaječela jsem. Moje žena se vyděšeně otočila a zrádně těkala očima.
– Romko, jsi to ty? “Proč jsi tady tak brzy?” zeptala se. “Nedovoluješ si příliš?” zeptal jsem se své ženy. “Přesně tak!” vykřikla Ksenija. “Už mě to nebaví. Vyber si, buď já, nebo ona!” – Z čeho si máš vybrat? Vezmi si věci, zavolám ti taxi,” řekl jsem klidně. Ksenia se na mě zmateně podívala, takový obrat nečekala. Mlčky jsem vzal z mezipatra svůj kufr a podal jí ho. “Tady není na výběr, takových jako ty jsou tisíce a já mám jen jednu dceru,” řekl jsem. Budeš se ke mně plazit po kolenou!” vykřikla moje žena.
“Ksenie, skonči to laciné představení a rychle se připrav,” řekl jsem a zavolal si taxík. Když manželka odešla, nějak se mi ulevilo a uklidnilo se mi srdce. Bylo to, jako bych se zbavil břemene. “Tati, to ses kvůli mně tak trápil? Je to moje vina?” zeptal se mě Milan. “Ne, dcero, není to tvoje vina. Mimochodem, mám skvělý nápad! Zítra si vezmu v práci volno a pojedeme k moři. Nevadí ti to?” usmál jsem se na dceru. “Jupí, tati, mám tě moc ráda!” řekla Milana a pevně mě objala kolem krku. Oba jsme se cítili radostně a šťastně.
