Nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v takové situaci. Představte si, že mě vyhodí z vlastního bytu. Vzali jsme se a začali bydlet v mém bytě. Manžel mi nabídl, abychom bydleli s jeho tchyní, ale ona odmítla. Všechno bylo v pořádku, žili jsme v klidu, v míru. S tchyní jsem měla skvělý vztah. Často jsme se vídali, jezdili jsme k ní na návštěvy.
Jednoho dne se však manželova matka rozhodla, že bude bydlet s námi, v mém bytě. Můj manžel byl tímto nápadem nadšený, měl svou matku velmi rád. Zdvořile jsem jí naznačila, že se mi její přítomnost nelíbí, ale ona mě ignorovala, dělala, že si mé nespokojenosti nevšimla.
Uvědomila jsem si, že mám na tchyni smůlu. Začala mě komandovat a kritizovat. Při každé příležitosti měla připomínky a vnucovala svůj názor. Rozhodla jsem se, že si s ní vážně promluvím, ale nechtěla jsem dělat scény. Jsem vyrovnaný, klidný člověk. Myslím, že všechny problémy se dají vyřešit v klidu a bez skandálů.
Udělala jsem její oblíbený koláč a nabídla jí čaj. Požádala jsem ji, aby se vrátila domů, mluvila jsem klidně, bez zvyšování hlasu. Ale ona na mě začala křičet; křičela tak hlasitě, že to slyšeli i sousedé.
Křičela, že nikam nepůjde, že je manželova matka a hlavní hostitelka. Můj manžel uslyšel křik, přišel do kuchyně a postavil se mezi nás. Tchyně, které bylo špatně, začala křičet, že jí odpustím. Muž jí uvěřil a uhodil mě. Byla jsem vzteky bez sebe, takovou reakci jsem nečekala. Ta urážka mě rozplakala.
Vzala jsem si věci a odešla, šla jsem k rodičům. Manžel mi pořád volá, prosí o odpuštění, ale já mu neodpustím, je to maminčin mazánek, ať žije se svou jedinou ženou. Dala jsem jim týden na vyklizení bytu a podala žádost o rozvod. Takového chlapa nepotřebuju!
