Můj názor se často rozcházel s názorem ostatních rodičů, ale jsou situace, které mi opravdu vadí. Nikdy jsem nepochopila matky, které se chlubí tím, že nakrmí všechny spolužáky svého dítěte, když přijdou na návštěvu. Jsou rády, že si řeknou o příkrm. Myslí si, že je to důvod k hrdosti.
Znamená to, že vaří chutně. A oni přicházejí, jak víte, v houfech. Je to promarněné jídlo a čas. Třeba vařím hrnec pilafu tři dny, ne jen jednou. A to všechno proto, abych nakrmila cizí děti. Ty, které mají rodiče, by asi měly obědvat doma. Jednou se mi stala zajímavá příhoda.
Andrej chodil do druhé třídy. Přivedl s sebou celou hordu kluků. Naštěstí samozřejmě ne celou třídu. Hráli si v pokoji a já jsem v kuchyni připravovala oběd. Později přišlo do kuchyně moje dítě a řeklo, že má hlad.
Řekla jsem mu, ať si umyje ruce a sedne si ke stolu. Jeho spolužáci měli také hlad, řekl mi Andrej. Zeptal se, jestli si také potřebují umýt ruce. Řekl jsem, že nemusí, protože budou jíst doma. O pět minut později jeden z nich přišel a řekl: “Vlastně chci taky těstoviny s kuřecím masem.”
Odpověděl jsem: “Myslím, že tvoje maminka připravila něco k jídlu a ty to sníš. Chlapci, jděte domů, rodiče na vás čekají s výborným obědem”. Chlapci se otočili a odešli. Všechno jsem dítěti vysvětlil a ono mi rozumělo. Nejsem za tyto děti zodpovědný, nejsem povinen je krmit. Zvláště ne některé spolužáky.
Později se ukázalo, že matky těchto chlapců reagovaly na mé odmítnutí velmi negativně. Říkaly: “Bylo jí líto krmit děti, když o to žádaly?”. Nedokázaly mě pochopit, ale to je zcela normální. Ani já jim nerozumím…
