Nadia stála u svatebního oblouku a v ruce držela telefon. Oči měla na mokré skvrně, ale bohužel se v nich neobjevily slzy štěstí. O tomto dni snila celý život. Měl to být jeden z nejšťastnějších dnů Nadina života. Stála tu v bílých šatech, kolem seděli všichni její příbuzní v krásných šatech a obdivovali Naděždu.
Dlouho vybírala výzdobu oblouku a židlí, vybírala každý detail a styl svatby. Výběr šatů jí zabral více než rok. Konečně se v tento den mohla radovat ze své práce, přijímat gratulace a přání všeho dobrého. Ale všechno bylo přesně naopak.
Nadia si byla jistá, že Nikita je ten pravý. Myslela si, že je nejchytřejší, nejhezčí, nejsilnější a nejlepší ze všech. Někdy dokonce věřila ve své štěstí. Noc před svatbou nemohla Naďa dlouho usnout. Její maminka říkala, že je to vzrušením ze svatby. Jen ležela a počítala hodiny do svatby.
Najednou jí zazvonil telefon. Přišla jí zpráva z neznámé stránky na sociální síti. Otevřela ji… Tato zpráva byla předurčena zničit Nadiino štěstí. “Já bych si ho nevzala!” řekla Nadia. – Zpráva zněla: “Nebudeš si ho brát.
Obsahoval také snímky obrazovky s korespondencí mezi Mykytou a jinou dívkou a jejich společné fotografie, na kterých nebylo poznat, že Mykyta je držen násilím. Jejich vztah trval několik měsíců. Poslední screenshoty obsahovaly korespondenci ze včerejška. Naďa okamžitě zavolala blízkému příteli.
Ta jí radila, aby oslavu odvolala, ale jak by ji mohla odvolat večer před svatbou, když na oslavu přiletěli příbuzní z jiných zemí? Nadia v sobě našla sílu a rozhodla se nechat vše při starém, ale udělat pár změn ve scénáři.
“Když jsem se před Nikitou objevila v bílých šatech svých snů, poznal z mé tváře, že k němu neletím na křídlech lásky,” řekla Nadia. “Milí hosté, rodiče, příbuzní, přátelé… svatba se nekoná! Nikita není tím, za koho ho považujeme,” oznámila chladným a sebejistým hlasem Nadia. Jen ty a já. V sedm hodin u mě doma.”
“Jsi dokonalá. Tvoje postava je ukázkou umění. Nadia se ti ani nepřibližuje.”, “Tolik jsi mi chyběla, že už Nadinu přítomnost nesnesu. Potřebuji jen tebe a nikoho jiného.” Nadia pomalu a zřetelně předčítala hostům úryvky z manželovy korespondence.
Nikita litoval, že se vůbec objevil. Odešel a nechal Nadiu u oblouku samotnou. Nadia sebrala zbývající síly v pěst a oslovila hosty: “Moji milí, děkuji vám, že jste přišli, moc si toho vážím a mám vás ráda.
Chápu, že jste zdrceni a že tohle jste nečekali. Jak už asi tušíte, svatba dnes nebude, ale nebuďte příliš smutní. Bude hostina! Dnes budeme slavit svátek upřímnosti! Kdo hledá, najde. A já najdu svou pravou lásku. I se zlomeným srdcem. I když to bolí.