Po svatbě si syn se snachou pronajali byt a žili odděleně. To však trvalo jen dva měsíce. Pak začal celý příběh s pandemií, snacha přišla o práci a byt si už nemohli pronajmout. Tehdy přišli na nějaký čas bydlet ke mně.
Ale snacha si stále nenašla novou práci. A můj byt je malý. Přestože je to dvoupokojový byt, jeden z pokojů je průchozí. Pro nás tři je to stísněné. Když je tato situace s bytem přestala bavit, rozhodli se, že si musí pořídit internetové připojení.
Před svatbou jsme se dohodli, že jim dám peníze na zálohu. Dům jsem prodávat nechtěla. Byl napsaný na mě a na syna, ale jeho podíl jsem mu dala v hotovosti. Poté jsem byt na své jméno nepřeregistrovala.
To byla moje chyba. O měsíc později za mnou přišli s dobrou zprávou. Myslela jsem, že hypotéka byla schválena a že byt koupili. Ale tak to nebylo. Vyšli se mnou ven a já viděl, že tam stojí velké nové SUV. To byl jeho nákup, kterým se chlubil.
Ukázalo se, že se mu nepodařilo získat internetové připojení, a tak se rozhodl za peníze koupit auto. Za toto auto utratil více než půl milionu. Byl jsem vzteky bez sebe. Když jsem mu řekla, že je špatně, že si vzal auto, když nemá vlastní bydlení. A porušit naši dohodu s ním.
Rozčílil se a řekl, že má plné právo zůstat v mém bytě. Chtěl se odstěhovat, až bude mít s manželkou peníze. Já jsem se mýlila. Měla jsem si okamžitě přepsat doklady na sebe. Pak by věděl, kde je jeho místo. Už jim nebudu pomáhat. Už toho mám dost.
