Po porodu se Tanya dozvěděla, že už v životě nemůže mít další děti, a její manžel si velmi přál syna. V tu chvíli ji napadla jedna myšlenka.

Petro přišel do nemocnice navštívit svou ženu před jejím propuštěním. Jeho žena seděla na posteli a kojila své dítě. -“Táňo, ukaž mi dceru! Petro se naklonil k dítěti, ale jeho žena mávla rukou opačným směrem. – “Tady je! Leží tam a tiskne rty k sobě, stejně jako tvoje máma, ne nadarmo, přece. Petro překvapeně ztuhl a pomalu se otočil směrem, kterým jeho žena ukazovala. Jeho dcera tam skutečně ležela. – “Ano, nerozuměl jsem tomu. Tak kdo je to? Proč krmíš cizí dítě? Petrovi se to nelíbilo.

“Proč jejich vlastní dcera leží stranou, zatímco dítě manželky leží v náručí někoho jiného a cítí se jako doma?” – No, všechny ženy, které mají hodně mléka, ho živí. Je to tak strašný příběh, že se tomu ani nechce věřit. Manželčin pohled klesl a na okrajích jejích modrých očí se zableskly slzy. – “Byla to studentka, která ho tajně porodila a hodila do odpadkového žlabu. Narodil se téže noci jako naše dcera. Přežil sám, nahý. Pamatuješ si, jaká byla té noci zima? Petro se při představě, která se mu vybavila, zachvěl. – “A co s ním bude teď?” – “Doufám, že ho někdo adoptuje. Petro se na chlapce podíval jinýma očima. -Petře, vezmeme si ho, ano?

Narodil se ve stejnou noc jako naše dcera! Je to osud. -Tane, nezačínej. Proč potřebujeme cizí dítě? Sami si porodíme syna. Tanya se rozplakala. Petro byl z této prudké reakce ještě více zmatený. – “Doktor říkal, že už nemůžu rodit. Ale ty jsi tak moc chtěla syna! A já chci syna taky. Petro, copak nechápeš, že je to dar od Boha. Tohle dítě nám bylo sesláno! Ve chvíli, kdy chtěl Petr něco namítnout, se dítě odlepilo od jeho hrudi a podívalo se muži přímo do očí. Dívalo se velmi pronikavě, jako by se mu dívalo do samé duše. Petro ztuhl a neřekl nic. Dítě si osvojili.

Související Příspěvky