Saša a Sveta nemohly mít dítě. Běhali po všech nemocnicích, oba byli nemocní, ale nešlo to. Museli přijmout krajní opatření a opustit sirotčinec. A tak se po šesti měsících shánění dokumentů objevil doma jejich syn Borja.
Chlapec dobře jedl, neplakal, rád si hrál a hned jim začal říkat mami a tati. Borjovi byly tři roky, chodil do školky a všechno šlo dobře. Po nějaké době nám Sveta řekla, že je těhotná. To bylo v rodině opravdové štěstí. Sveta porodila chlapce, který dostal jméno Sergej.
Teď si Borji skoro nevšímali, novorozený Sergej byl na prvním místě. “Mami, hraj si se mnou,” začal Borja. “Jdi pryč, copak to nevidíš, snažím se brášku uklidnit… – Tati, hraj…. – Borjo, tady máš dopis, tady jsou tužky, kresli.
Neotravuj tátu, já vařím večeři. Malý Borja nechápal, proč si s ním rodiče přestali hrát, povídat si s ním, brát ho na procházky, číst mu pohádku před spaním.
Pak se Sveta dala se Sašou do řeči, že už tak máme málo peněz, že si nemůžeme dovolit dvě děti. Bylo rozhodnuto vrátit chlapce zpět do dětského domova. Ještě téže noci Sergej onemocněl.
Novorozenci stoupla teplota, nic nepomáhalo… rodiče se vyděsili a Sveta a Serhij byli převezeni do nemocnice. Lékaři nemohli nic pochopit, žádné zánětlivé procesy nebyly. Saša už měl téměř shromážděné všechny dokumenty, aby mohl Borju přivézt.
Ale Sveta stále volala manželovi z nemocnice a plakala do telefonu, nevěděla, co má se synem dělat. Saša požádal maminku, aby si s Borjou sedla, a sám šel do obchodu s alkoholem. Babička věnovala Borjovi pozornost, o kterou ho rodiče v poslední době připravovali.
Večer Borja usnul a Saša se vrátil z obchodu s alkoholem.
Vešel do pokoje a začal si prohlížet dokumenty: – Synu, co je to za papíry…. – Mami, chceme Borju zpátky. – Zbláznili jste se? Bůh vám poslal jedno dítě, abyste měli druhé. A teď, když se rozhodli dát Borju pryč, máš Sergeje nemocného.
“Roztrhej ty papíry, hned!” Saša všechno roztrhal. Sveta okamžitě zavolala a řekla, že Sergejovi klesla teplota a klidně spí. Saša okamžitě šel za Borjou a vzal ho do náruče: “Je mi to líto, synku.” “Co se stalo, tati?” zeptal se ráno Borja.
