Matku malé Nasťi ani nestihli odvézt do nemocnice: zemřela v sanitce. Dívka zůstala sama s otcem, který se po narození dcery tři roky jejího života ani nepodílel na její výchově. Uvědomil si, že Nasťa pro něj bude přítěží, a rozhodl se dceru vysadit u rodičů své mrtvé ženy. Doslova vysadil dceru před branou své tchyně a tchána.
Jednoduše naplnil několik tašek Nasťiným dětským oblečením a hračkami, naložil ji do auta a pak jim ji nechal. Rodiče zesnulé ženy ani nestačili vyjít z domu. Muž okamžitě vyložil tašky z auta, zabouchl dveře a beze slova odjel.
Prarodiče byli situací šokováni. Bylo to pro ně těžké s malým dítětem, ale přesto do Nastie vložili srdce i duši. Nastia je také milovala. Byla k nim velmi připoutaná. Ráda se starala o zahradu, učila se s babičkou vařit a zamilovala si venkovský život.
Když šla Nasťa do školy a naučila se číst, probudila se v ní vášeň pro knihy. Ve škole vynikala a její učitelé poradili starým lidem, aby vnučce pomohli s rozhodováním o jejím dalším vzdělání.
Na univerzitu se dostala díky zlaté medaili, kterou získala ve škole. Vybrala si obor zemědělská ekonomika. Univerzitu dokončila a odmítla nabídku ucházet se o postgraduální studium.
Nasťa se vrátila do vesnice svých prarodičů, rozhlédla se a vzala si půjčku na stavbu farmy a chléva. Pak začala tvrdě pracovat na obnově infrastruktury vesnice. Šla na místní úřad práce, aby sehnala dělníky.
V týmu byl štukatér, který pracoval velmi dobře. Nezajímal ho ani plat. A ten pak dokonce žádal, aby mu platili minimální částku jen za jídlo. Když se Nasťa o tomto podivném dělníkovi dozvěděla, rozhodla se s ním setkat a promluvit si s ním. Chtěla zjistit důvod jeho chování.
Muž se při rozhovoru s ní rozplakal a omluvil se. Řekl, že se jí velmi omlouvá, nazval ji svou dcerou a požádal ji, aby ho nevyháněla. Večer Nasťa vyprávěla prarodičům, co se ten den stalo. Když jim to vyprávěla, babička smutně zavrtěla hlavou a řekla jí, aby tomu hlupákovi odpustila.
