Před pěti měsíci jsem porodila. Porod nebyl snadný, vůbec ne. Nedokážu si ani představit, jak bych to zvládla, kdyby nebylo mého manžela a tchyně. Ještě když jsem byla v nemocnici, přijela za mnou tchyně a se vším mi pomáhala.
Někdy jsem se styděla a cítila se trapně, ale moje maminka tam nebyla, takže všechno padlo na tchýnina bedra. Kde byla moje maminka? Zatímco já jsem v bolestech ležela na oddělení po těhotenství a moje dítě bylo vyšetřováno, moje maminka byla zaneprázdněna svou neustálou péčí, starala se o děti mé sestry Viky.
Maminka mi však svým jednáním vždy dokazovala, že moje sestra je pro ni prioritou. Například před měsícem tchyně onemocněla, a protože se bála, aby nenakazila mou dceru a mě, přestala nás na čas navštěvovat. Pak jsem matku požádala o pomoc a ona mi řekla, že musí vyzvednout Jehorku ze školky.
Jegorovi byly nedávno tři roky a jeho sestře Dianě bude brzy pět. Jejich matka je nemá ráda a zjevně nemá ráda ani mě. Jednoho dne mi matka zavolala a pozvala mě k sobě na daču.
Překvapilo mě to, protože takových nabídek moc nedostává. Matka říkala, že by bylo dobré, aby se dítě dostalo na čerstvý vzduch, a já bych si alespoň odpočinula od ruchu města. Manžel tchyni podpořil, také věřil, že já i dcera potřebujeme přírodu, ne vitamíny a prášky. zeptala jsem se, jestli Vika přijede na daču, ale matka řekla, že má své vlastní plány a že tam nebude.
Teprve tehdy jsem se rozhodla, že pojedu, protože jsem nechtěla znovu cítit Vikinu nadřazenost nade mnou. Manžel mě a dceru vzal na daču v sobotu ráno a máma s tátou tam jeli už v pátek. Práce tam bylo dost. Tak jsme přijeli a šli spát, protože jsme byli strašně unavení z tříhodinové cesty.
Probudil mě křik dětí. Byli to moji synovci. Chtěl jsem zavolat taxi, protože jsem si myslel, že s nimi přijela moje sestra, ale ukázalo se, že s dětmi přijela Vika, nechala je tam a odjela. A matka si mě pozvala na daču výhradně jako chůvu, jako bych s dítětem neměla nic společného, tak si vymysleli, co budu dělat.
Pochopila jsem to z matčiných příkazů: “Nech dceru, Jegorka nemá co jíst, uvař mu něco. Ale tvoje dcera nikam nepůjde, raději se postarej o Dianu, má tolik práce.” A tak jsem se na ni podívala. Až do večera jsem se ohýbala, abych s dítětem v náručí všechno stíhala, ale večer jsem to nevydržela a zavolala manželovi, aby nás z toho blázince odvezl.
Druhý den ráno stál manžel před branou. “Matka mi všechno vyčítala, ale svou chybu neviděla a dodnes nevidí… no, aspoň jsem měla štěstí na tchyni.
