Moje snacha neumí vařit a nechce se to naučit. Říká, že je to ztráta času.
Já už těm holkám nerozumím. Možná kdybych měla dceru, vychovávala bych ji jinak, ale já mám dva syny. Nejstaršímu je 31 let a nejmladšímu bylo nedávno 18 let.
Starší syn se před rokem oženil. Jeho žena je opravdu milá: není hloupá, je hezká, čistotná, ale neumí a nerada vaří.
– ‘Kuchyně je pro mě peklo,’ řekla mi jednou snacha.
Nechápu, jak se můžeš oženit a neumět vařit? Moje snacha žila 25 let s matkou a babičkou, otec ji opustil, když byla velmi mladá. Její matka se už nikdy nevdala. Vyrůstala obklopená dvěma ženami, které ji celý život rozmazlovaly a staraly se o ni, ale nikdy ji nenaučily vařit. Přestože její babička je kuchařka a její matka je skvělá kuchařka.
Když jsme se s manželem vydali za matkou nevěsty, odcházeli jsme s plnými břichy. Všechno bylo tak chutné a připravené s láskou, že nebylo možné se odtrhnout. Hned jsem si vyžádala nějaké recepty, z čehož měl manžel velkou radost.
Mimochodem, všimla jsem si, že můj syn před svatbou trochu přibral. Ukázalo se, že to bylo proto, že tchyně zetě rozmazlovala pamlsky.
Byli jsme si dobře vědomi toho, že na začátku neměli čas vařit. Mladý pár si užíval vzájemné společnosti. Pokaždé, když jsme synovi volali, říkal nám, že si objednali pizzu nebo sushi s donáškou nebo že jdou na večeři do restaurace. Na svatební cestu jeli na dovolenou k moři a i tam jedli jen v barech, kavárnách nebo restauracích.
Po dovolené začal každodenní život. Vím, že několikrát týdně k nim jezdila na návštěvu matka mé snachy. Vařila jim jídlo na celý týden, zavařovala nebo jim prostě přinesla hotová jídla.
– ‘Jdu právě za dětmi, protože dcera říkala, že jim dochází jídlo,’ řekla mi jednou do telefonu matka snachy.
Samozřejmě se mi nelíbilo, že moje snacha nevařila a tuto část jejich domácnosti měla na starosti její matka. Utěšovala jsem se tím, že můj syn je dobře a chutně nakrmený, ale pak onemocněla snašina babička a její matka neměla po práci dost času vařit jídlo pro své dospělé děti. Myslela jsem si, že pak alespoň snacha začne vařit domácí jídla, ale marně jsem doufala v zázrak.
Po několika měsících takového života jsem si všimla, že syn nějak zhubl, je čím dál bledší a vypadá velmi špatně.
– Možná by si měl zajít k lékaři. Viděla jste se v zrcadle? Vypadáš velmi nemocně – dělala jsem si starosti.
Můj syn v odpověď jen mávl rukou. Při pohledu na něj mě zabolelo u srdce.
Zanedlouho nás syn pozval na oslavu svých narozenin. Když jsem uviděla stůl, zděsila jsem se. Byly tam saláty, klobásy, vařené brambory, grilované kuře a jako hlavní chod pizza. Syn mi hned řekl, že kuře koupili hotové v nedalekém supermarketu a pizzu si objednali ve fast foodu.
Ze zvědavosti jsem se vydal do kuchyně a byl jsem ještě nemileji překvapen: v lednici byly saláty v plastových obalech s nálepkami z obchodu a otevřený balíček již nakrájené klobásy. Chápu všechno, ale aspoň ty saláty a párky si můžete nakrájet sami! To se taky nedá udělat? Vzhledem k tomu, že k narozeninám podávají i hotová jídla z obchodu, bála jsem se představit si, jak se stravují denně.
Rozhodla jsem se to vyzkoušet. Jednoho dne měl syn uprostřed týdne volno a snacha byla v práci. Našla jsem si záminku, abych je navštívila, vplížila se k nim do lednice a zděsila se. Nebyl tam ani kousek normálního jídla, jen párky, nějaký salám, paštika. Mrazák byl plný polotovarů: knedlíky, mražená pizza, knedlíky, jakési tyčinky a různé nezdravé věci. Ve skříni s cereáliemi několik balíčků těstovin.
– Tohle se jí? – Zeptala jsem se syna.
Odpověděl, že na vaření nemají čas a oba nevidí důvod, proč by tím měli ztrácet čas. Byl jsem pobouřen. To je tak nezdravé! Za pár let jejich žaludky nebudou kvůli takovému jídlu schopné pořádně fungovat, je to noční můra!
Zavolala jsem své snaše a zeptala se přímo jí.
– Nechci vařit. Nechci tím ani ztrácet čas. Začnu se učit,” odpověděla.
Samozřejmě jsem jí také udělal přednášku o zdravé výživě, o důležitosti domácího jídla, ale pochybuji, že to mělo nějaký efekt.
O několik dní později nás navštívil můj syn se snachou a sdělili nám radostnou zprávu, že se brzy staneme prarodiči. Teď jsem se o jejich zdraví bála ještě víc.
Až jsem k nim začala sama chodit a vařit jim polévky, nosit domácí řízky, dělat domácí večeře. Syn mi na všechno nosí peníze nebo sám kupuje potřebné produkty. Ale takhle to nemůže jít donekonečna! Teď vařím pro dvě rodiny a je to také velmi těžké, ale nemohu jim nevařit. Snacha je těhotná a syn musí taky normálně jíst, aspoň teď vypadá líp.
Jak mám snachu donutit, aby vařila? Vždyť se jim brzy narodí miminko a i jemu je třeba vařit všelijaké kaše, pyré a polévky. Opravdu bude dítě krmit nevařeným jídlem? Nebo snad děti očekávají, že jim budu vařit věčně? Možná se takhle teď stravují všichni mladí a já jsem staromódní?
