Jsem v důchodu, takže už nemohu finančně pomoci. Zřejmě proto mě už nepotřebuje, protože mě nezve na návštěvu, sama s vnoučetem nepřijde. Je smutné, že mě dcera využila. Celý život jsem pracovala a snažila se dceři zajistit to nejlepší.
Pracovala jsem třikrát v zahraničí a před čtyřicítkou jsem získala dobrou práci, kde jsem pracovala až do důchodu. Dařilo se nám dobře, přestože jsem neměla manžela. Zmizel téměř hned, jak se nám narodila dcera, a tvrdil, že už ho nebaví živit rodinu.
V našem domě nebyl nikdy o nic nouze. V lednici bylo maso, ovoce, zelenina i sladkosti. Dcera měla nejlepší oblečení a hračky a každý rok jezdila na tábor k moři. Společně jsme jezdili na dovolenou mnohem méně často, protože jsem si místo dovolené raději brala peníze.
Když jsem byla v zahraničí, dcera bydlela u mých rodičů. Pracoval jsem tam pět let a přijel jsem jen třikrát, ale vždy jsem posílal peníze. Rodiče zdědili po babičce byt, takže jsem také posílala peníze na jeho rekonstrukci, a když byla hotová, vrátila jsem se do rodného města, protože se mi po dceři hodně stýskalo.
Když jsem se vrátila, dcera už chodila do školy. Snažila jsem se jí vynahradit ztracený čas, trávit s ní co nejvíc volného času, ale pořád ho bylo málo. Vždycky mě zajímalo, co ji zajímá. Myslela jsem si, že se mi podařilo vybudovat si s dítětem normální vztah. Teprve nedávno jsem zjistila, že jsem se mýlila.
Když se moje dcera vdávala, měla už vlastní garsonku. Když moji rodiče zemřeli, rozhodla jsem se jejich byt zrekonstruovat a přestěhovat se tam s dcerou. Do jednopokojového bytu jsem našla nájemníky, aby nestál prázdný. Po ukončení školy se Ola přestěhovala do jiného města, aby tam studovala, pak se vrátila, potkala přítele a vdala se za něj.
Bydleli v této garsonce. Byt byl dceři předepsán už dávno. Její manžel nebyl příliš ctižádostivý a zpočátku se o rodinu příliš nestaral. Samozřejmě jsem jim musela pomáhat.
Dceři jsem každý měsíc posílala velkou částku peněz, pravidelně jsem mladé manžele navštěvovala a nosila jim různé věci. Když se narodilo vnouče, začal jsem posílat ještě větší částku. Dítěti jsem vše koupila, protože mladí rodiče neměli žádné peníze a rodiče manžela mé dcery nepovažovali za nutné jim finančně pomáhat.
– Když už se rozhodli, že se vezmou a počnou dítě, ať si poradí sami. Není nic, co by bylo závislé na rodičích,” řekli dohazovači. Tomuto přístupu jsem nerozuměla. Vím, jak těžké je sehnat peníze, takže bych nechtěla, aby moje dcera pracovala stejně tvrdě jako já.
Dcera mě často navštěvovala s vnukem a já je také jednou týdně navštěvovala. Nevím, jestli se to zeťovi líbilo, ale nedal najevo žádnou nelibost. Nelpěla jsem na něm, koneckonců to byla volba mé dcery, ostatně, nepřísluší mi ho soudit.
Po mateřské dovolené nastoupila Ola do práce, její vnuk chodil do školky a byl prakticky bez nemocí. Finanční situace rodiny se změnila k lepšímu, ale já jsem jim dál pomáhala. Po nějaké době jsem odešla do důchodu.
Důchodového věku jsem dosáhla už dávno, ale pracovala jsem dál, protože jsem si myslela, že se mi peníze budou hodit, navíc nejsem zvyklá sedět doma. Naši firmu však postihla pandemie, došlo k propouštění, aby firma přežila, a moji šéfové mě požádali, abych ze své pozice odešel, což jsem udělal. Vzhledem ke svému věku jsem cítil, že je to správné rozhodnutí, protože výkon mé práce mi už působil určité potíže.
Po odchodu do důchodu jsem samozřejmě už nemohla pomáhat své dceři. Upozornila jsem ji, že jsem odešla do důchodu a nemohu jí již finančně pomáhat, ale ráda přivedu a vyzvednu vnuka ze školy. Dcera přikývla a zmizela.
Už za mnou nechodí ani mě nezve na návštěvu. Vždycky má nějakou výmluvu, že nemá čas.
– Teď nemáme čas, můžeme zavolat jindy? – Dcera říkala pořád to samé, ale nic se nezměnilo.
Dcera mi nyní telefonicky přeje vše dobré k různým svátkům, nepozvala mě na narozeniny vnuka ani na své vlastní. Sama jsem je několikrát navštívila, ale setkala jsem se s chladným přijetím. Je pravda, že mě nikam nepozvali, ale dali mi najevo, že tu nejsem vítán.
Dokud jsem dával peníze, byl jsem potřebný, a teď se všechno změnilo. Je škoda, že dcera po mně chce jen peníze. Snažil jsem se z ní vychovat dobrého člověka, ale zřejmě se mi to nepodařilo.
