Byl jsem proti tomu, aby se můj mladší syn oženil. Ne proto, že bych neměl rád jeho milou, ale proto, že je ještě příliš mladý. Teprve v sedmadvaceti letech si našel dobrou práci, ale i tehdy s plným přesvědčením tvrdil, že je schopen rodinu uživit. Vzhledem ke své povaze nikdy nerad čekal.
Jarek se před půl rokem oženil s Alou a začali si pronajímat byt. Jak už to tak u každého bývá, když si začne pronajímat byt, Jarek si uvědomil, že za něj s Alou utrácejí více než polovinu svého platu. Tehdy novomanželé přemýšleli o tom, že si našetří na vlastní nemovitost. Rozhodli se našetřit peníze na akontaci, aby si mohli vzít úvěr. To je chvályhodné. Zanedlouho za mnou syn přišel na vážný rozhovor.
Můj milovaný syn mě požádal, abych se přestěhovala do prázdninového domu. On a jeho žena by se pak přestěhovali do mého bytu, aby rychleji našetřili na příspěvek. “Na chalupě je vodovod, co ještě potřebuješ?
Mami, prosím tě, rozmysli si to. Až našetříme na příspěvek na bydlení, budeš se moct nastěhovat zpátky do svého bytu.” A taky jsem si myslel, že to bude v pořádku. – Upřímně řečeno, byla jsem překvapená. Ale nemusela jsem se dlouho rozmýšlet, abych se rozhodla.” “To je pravda.
Byla jsem si jistá, že jakmile se syn nastěhuje do mého bytu, všechno se změní. Přestal by vybírat peníze na hypotéku. Proč by to dělal, když může bydlet v bytě své matky?
Znám svého syna, nikdo nechce jít mimo svou komfortní zónu. Pokud přestane řešit své problémy sám, přestane se vyvíjet. Také absolutně nesouhlasím s bydlením v bungalovu. Je to pro mě nepohodlné. Navíc pracuji a cesta do města trvá dlouho.
Proč bych se měla stěhovat na chalupu a obětovat vlastní pohodlí, aby se můj syn přestal trápit a řešil své problémy sám? Druhý den jsem řekla, že s tím rozhodně nesouhlasím. Na oplátku jsem nabídla finanční pomoc, aby si Jarek s Álou mohli dál pronajímat byt.
Syn se cítil uražený a dlouho se mnou s manželkou nemluvil. Nyní jsou naše vztahy napjaté. Věřím však, že jsem se rozhodl správně.”
