S Karolinou jsme se seznámili na univerzitě. Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo dnes: prosincové počasí, celá studentská samospráva se sešla na jednom místě, aby projednala nějaké otázky. Jako obvykle jsem přišla o pět minut později, takže jsem se ocitla přímo uprostřed debaty o půjčování kostýmů. Za normálních okolností bych se do rozhovoru okamžitě zapojil a snažil se něco vymyslet.
Ale pak jsem ji poprvé uviděl a celý svět pro mě na chvíli přestal existovat. Žádné vtípky ani žertíky, žádné posměšky směrem ke klukům….. Jediné, co jako by zbylo z mého starého já, byl přihlouplý úsměv a široký pohled na krásnou neznámou. Po schůzce jsem se nějak vzpamatoval a vydal se za ní.
A přestože jsem se choval jako poslední zbabělec, Karolina k mému velkému překvapení se zájmem zareagovala na návrh jít se po vyučování projít. Od toho dne jsme byli prakticky nerozluční.
Ukázalo se, že máme hodně společného, takže jsme se rychle stali blízkými přáteli a po roce a půl dokonce i párem. Náš vztah se vyvíjel stejně rychle a snadno jako naše přátelství. Několik měsíců po maturitě jsem Karolínu požádal o ruku a ona řekla ano.
Musím říkat, že jsem byl v tu chvíli štěstím bez sebe? A tak začal příběh našeho manželství. Za sedmnáct let, co jsme manželé, jsme toho dokázali hodně. Podařilo se nám vychovat dva krásné syny a mít vlastní útulné hnízdečko.
Vždycky jsme měli dobře organizovaný život, o domácí práce jsme se dělili rovným dílem a všechny problémy jsme řešili během chvilky, protože hlavními zásadami naší rodiny bylo vzájemné porozumění a podpora.
S každým dnem jsem si víc a víc uvědomoval, že Karolina je žena mého života. Mezitím se život ubíral svým směrem a ukázalo se, že manželský život mých přátel není tak bez mráčku jako ten můj.
A tak se všichni pomalu začali rozvádět a pánská setkání plynule přešla do kategorie rozluček se svobodou. A ačkoli jsem si byla zpočátku jistá, že to můj život nijak neovlivní, nakonec mě tato situace velmi ovlivnila….
Na jednom z těchto večírků jsem potkal Alicii a ztratil jsem hlavu. Nebylo to poblouznění, ale spíš jakási přitažlivost, touha okořenit si život nebo něco podobného. Zároveň se začaly objevovat problémy v mém rodinném životě.
S Karolínou jsme se začali neustále hádat a já, místo abych vzal věci do svých rukou a naše problémy vyřešil, jsem prostě utekl do náruče nové přítelkyně….. Nakonec jsem se rozhodl odejít a přestěhovat se k Ala.
Proboha, bylo to nejhloupější rozhodnutí mého života! Po roce soužití s mou novou vyvolenou jsem si uvědomil, že je pro mě úplně cizí. Jestliže jsem ji dříve vnímal jako spasitelku, nyní jsem si uvědomil, že sdílím postel s konzumentkou.
S domácími záležitostmi jsem si vždycky musel poradit sám. Stejně tak s penězi… Všechno bylo na mé hlavě. Nakonec jsem si uvědomil, jakou jsem udělal strašnou hloupost. Ale už bylo pozdě. Moje žena by mi takovou zradu nikdy neodpustila. A já bych nikdy neodpustil sobě…..
Nevím, co mám teď dělat. Nemám odvahu požádat manželku o odpuštění a nemá smysl v tom setrvávat. Teď to píšu a do očí se mi derou slzy. Ani nevím, proč jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh. Nejspíš proto, aby ostatní blázni neopakovali moje chyby.
