Jednoho dne se americký voják, který sloužil ve válce, vracel z fronty, kde již několik týdnů probíhaly intenzivní boje. Nakonec dostal dovolenou a odcestoval vlakem do Londýna.
Vlak byl velmi přeplněný, a tak voják přešel vlak a našel volné místo. Jediné volné sedadlo bylo vedle dobře oblečené starší dámy, ale seděl na něm její malý pes. Válkou unavený voják se zeptal: “Prosím, paní, mohu si sem sednout?”
Angličanka se na vojáka podívala, očichala ho a řekla: “Vy Američané jste takoví hrubiáni. Copak nevidíte, že tohle místo obsadila moje Fifinka?
Voják odešel a rozhodl se, že se poohlédne po jiném sedadle, ale poté, co prošel celý vlak, nemohl nic najít, a tak se vrátil k ženě a jejímu psovi. Zeptal se znovu: “Prosím, paní, můžu si sednout sem? Jsem velmi unavený.”
Angličanka nakrčila nos a odfrkla si: “Vy Američané! Nejenže jste nezdvořilí, ale jste také velmi arogantní!”
Voják neřekl nic: sehnul se, zvedl malého psa, vyhodil ho z okna vlaku a posadil se na prázdné sedadlo. Žena křičela a nadávala a dožadovala se, aby ji někdo ochránil a policistu potrestal.
Ozval se anglický gentleman sedící naproti přes uličku: “Víte, pane, vy Američané máte tendenci dělat špatné věci. Jíte špatnou vidličkou ve špatné ruce, jezdíte auty po špatné straně silnice. A teď jste, pane, vyhodil špatné zvíře z okna.”
