Moje švagrová nemá vůbec žádný smysl pro humor. Pořád se divím, jak může brát všechno tak doslova. Dokáže ji urazit každé slovo. Poslední situace zastavila naši komunikaci na dva týdny.
Vše začalo, když můj syn a jeho žena museli jet na svatbu. Požádali mě, abych si sedl k vnukovi, a já rád souhlasil. Museli se vrátit pozdě, a tak jsem řekl, že bude lepší, když chlapec přespí u mě a ráno si ho vyzvedneš.
Ráno si pro syna přijela snacha a já jsem se rozhodl, že rozdělám oheň – na vlastní hlavu. A pak to začalo! Slzy, křik, hysterie… – Proč jsi to řekla? Myslíš, že jsem hrozná matka?
Ale ona práskla dveřmi a odešla. Večer mi zavolal syn: -“Mami, no tak, copak Marinu neznáš? Ona nerozumí žádným vtipům! Proto je uražená! Ani se mnou nechce mluvit.
Koneckonců, této osobě je již 26 let. Za mého syna je vdaná už pět let. Vychovávají svého syna. Marina nepracuje, je na mateřské dovolené, jen můj syn orá. Před touto událostí jsem mladým lidem pomáhal téměř každý víkend.
Přijela jsem brzy ráno, vyžehlila, uvařila a odjela. Seděla jsem s dítětem, aby se Marina mohla alespoň v klidu osprchovat. Od začátku jsem si uvědomovala, že má špatný smysl pro humor.
Ale člověk na sobě může pracovat, ne? Žiješ ve světě lidí, komunikuješ, ne všechno musí být vážné! Zkrátka, já nevím! Možná jí poradím, aby navštívila psychologa!
