Jsem starší muž, je mi 59 let. Oženil jsem se, když mi bylo 19 let. Se svou ženou jsem byl ženatý 40 let. Prošli jsme si mnohým: hádali jsme se, chystali jsme se rozvést, na čas jsme se rozešli a pak jsme se zase usmířili. Zkrátka, prošli jsme ohněm, vodou i mosaznými cihlami.
Ale já jsem se svou ženou ne kvůli silné lásce. Prostě jsem ji měl rád a požádal jsem ji o ruku. Nikdy v životě jsem nebyl zamilovaný, vždycky jsem si dělal legraci z kamarádů, kteří o svých přítelkyních mluvili, jako by to byly nebeské bytosti. Nikdy jsem to nechápal. Až do chvíle, kdy jsem ji potkal. S ní jsem žil novým způsobem. Můj život dostal nové barvy, cítil jsem se jako dvacetiletý mladík.
Moje žena říká, že bych měl rodinu opustit, ale já se nemůžu jen tak sebrat a škrtnout všechno, pro co jsem celou tu dobu žil. Kromě toho, když půjdu za novou ženou, nikdo z rodiny mě nepochopí. A slyšel jsem příběhy, kdy muž jde za mladou milenkou a ona ho opustí a on zůstane u rozbitého koryta.
Ale abys něco našel, musíš se něčeho vzdát. Jsem chycen mezi dvěma ohni. Na obou stranách jsou ženy, které miluji. Jedna mi věnovala svou lásku a péči celých čtyřicet let. Podporovala mě, truchlila se mnou a radovala se z mých úspěchů. Už není jen mou ženou, ale něčím víc. Už jsem si jí jistý. A ta druhá je závan čerstvého vzduchu.
Dala mému životu nový smysl. Šedá každodennost ustoupila rušným dnům. Nedokážu si bez ní představit svůj den. S ní si můžu povídat o čemkoli, můžu s ní trávit dny povalováním po domě, můžu žít přítomností. Ale je tu jeden problém. Postavila mě před volbu: buď opustím svou ženu a zůstanu s ní, nebo ona opustí mě.
Obě možnosti jsou mi cizí. Nemohu je ztratit. Jak se mám za takových okolností rozhodnout, řekněte mi. Tak zvláštní je život… Žil jsem si v klidu 59 let, a najednou bum, mám tuhle hádanku. V hlavě se mi honí argumenty z obou stran, myšlenky jsou krajně protichůdné. V jedné vteřině si myslím jedno, v další zase druhé. Děsí mě, když si pomyslím, jak jsme my muži bezbranní před “slabším pohlavím”.
