Asi před 30 lety jsme se s manželkou rozvedli. Po rozvodu jsem policii nevolal, protože se manželka s dcerou přestěhovala do jiného města. Nejdříve jsem volal manželce, aby si s dcerou promluvila, ale pak jsme i o to přišli. Zůstal jsem úplně sám. Můj osobní život se nevyvíjel dobře. Několik let jsem se neoženil.
A upřímně řečeno, ani jsem nechtěl. Chtěl jsem obnovit svůj vztah s dcerou… Tak jsem žil sám více než patnáct let. Můj život byl monotónní, nudný. Ale to bylo až do chvíle, kdy jsem na sociální síti dostala zprávu od své dcery, která říkala: “Nenávidím tě. Jak je možné, že ti na nás nezáleží?”.
Ukázalo se, že moje dcera se už několik let potýká s nemocí a nedávno podstoupila závažnou operaci… Ani jsem o tom nevěděla. Poté jsem se snažil obnovit naši komunikaci, ale vždy mi odpověděla suše a lhostejně. O rok později jsem se seznámil s jednou ženou a rozhodli jsme se vzít. Půl roku po svatbě se nám narodil syn.
Rozhodl jsem se, že se o tu radostnou novinu podělím s dcerou, ale už tehdy jsme se pohádali: řekla, že moje žena vzala syna na procházku.
Samozřejmě jsem tomu nevěřil. Pak jsem zjistil, že jsem se stal dědečkem. Požádal jsem dceru, aby mi dala přesnou adresu, abych mohl vnučku vidět. K mému velkému překvapení tak učinila. Celá rodina jsme ji šli navštívit, ale ona nám řekla, že nemáme právo ani překročit její práh.
Dlouho jsem se v noci trápil a přemýšlel, proč na nás dcera takhle reagovala, a vzpomněl jsem si, co řekla o mé ženě. Jen tak z legrace jsem udělal test se svým synem. Ukázalo se, že má dcera měla pravdu. Poté jsem podal žádost o rozvod. Protože můj dům byl napsaný na manželku, zůstal jsem na ulici bez ničeho. Nemám žádné příbuzné. Dcera, moje jediná příbuzná, mě nechce vidět ani slyšet. Co mám dělat, z čeho mám žít a hlavně z čeho?
